neděle 21. ledna 2018

Recenze/review - APOPHYS - Devoratis (2018)


APOPHYS - Devoratis
CD 2018, Ultimate Massacre Productions

for english please scroll down

Tvrdil jsem to už dlouho. Nikdo mi nevěřil. Viděl jsem u nás nad lesem vznášející se neidentifikovatelný objekt. Vyzařoval ze sebe sílu, energii, zářil do prostoru jako nové slunce. Naplno ovládl moji mysl. Zničil mě, rozložil, ponořil na věky do temnoty. Stejně jako death metaloví "mimozemšťané" APOPHYS.

Přiznám se, že minulá deska "Prime Incursion" z roku 2015, mě příliš neoslovila. Nepropadl jsem jí. Přišla mi v mnoha momentech chaotická a nepřehledná. Letos, při dalším setkání třetího druhu, je to jiné. APOPHYS nade mnou zcela zvítězili a vlezli mi do hlavy jako nějací našeptávači.



"Devoratis" je albem plným technického death metalu té nejvyšší kvality. Kapela zbytečně nepreluduje, ale snaží se o jasné a zřetelné motivy. Líbí se mi zvuk, který je čitelný, ale zároveň ostrý a temný. Songy jsou strukturovány tak, aby vás rozemlely postupně a nekompromisně. Vše sedí na svém místě, hudba je zde přesná, naléhavá, přesto temná, jako nekonečný vesmír. Přirovnávat k tvorbě jiných smeček nebudu, raději si poslechněte ukázky z nové desky a nechte se naplno unášet na vlnách propracovaných kompozic. Hledám u hudby hlavně jiskru, náboj a tentokrát doslova nasávám emoce. APOPHYS mě nabíjejí energií, dokáží mě jako vetřelci roztrhat na malé kousky, abych pak znovuzrozený opět podlehl. Novinka je perfektní deskou po všech stránkách! Vynikající záležitost!


Asphyx says:

I have been saying this for a long time. Nobody believed me. I saw an unidentifiable object over our forest. There was power, energy and it was shining in space like new Sun. It fully controlled my mind. It destroyed me, spread it into darkness forever. Just like the new death metal “aliens” APOPHYS.

I have to admit that the previous album “Prime Incursion” from 2015 was not that good for me. I did not succumbed to it. It was a little too chaotic at some passages for me and uncler. This year with the third species meeting it is different. APOPHYS totally won over me and they went right into my head like some whisperers. 

“Devoratis” is an album full of technical death metal of the highest quality. The band does not unnecessarily preludes bud they try to play clear and readable motives. I like the sound which is readable but at the same time sharp and dark. Songs are structured to kill you gradually and without any compromises. Everything works, the music is accurate, urgent yet dark like the endless space. I will not compare them to other bands just listen to the new songs from this album and let the band to take you on waves of their worked out compositions. What I look for in music is a sparkle, energy and this time I enjoy the emotions. APOPHYS charge me with energy, they know how to tear me into small pieces like aliens so I could succumb again as alive again. The new album is perfect in all aspects! Excellent matter!



tracks:
1. Children of the Stars 04:38 
2. The Verdict 03:42 
3. Xiux - The Parasite 05:33 
4. Matters Unresolved 03:07 
5. Deadlock 03:35 
6. Respite (Interlude) 02:49 
7. What We Will Be 05:31 
8. Retaliate 03:24 
9. Occasus 03:54 

band:
Kevin Quilligan - Vocals
Sanne van Dijk - Guitar 
Dave Meester - Guitar 
Michiel van der Plicht - Drums 
Sid van Kastel - Bass

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh sto dvacátý osmý - Máchův metalový kraj


Příběh sto dvacátý osmý - Máchův metalový kraj

Nápad vyrazit do chatek k Máchovu jezeru v zimě se zdál být více než bláznivý. Byl, to je bez debat. A dodnes nechápu, jak se nám povedlo holky přesvědčit. Původně jsme teda chtěli vyrazit jen kluci, třeba na den, pořádně se tam zmordovat alkoholem a vyčistit hlavy. Kačenkovi měli kousek od Doks chatu, ale její rodiče tam utíkali z města čím dál tím častěji. Tak nám sehnali přes známé, po neblahých zkušenostech s našimi pařbami z minulosti, raději dvě dřevěné místnosti u Máchova jezera. V létě skoro nedostupná krása, v zimě šlo o zdraví - jak nám tvrdily svorně všechny mámy.

Mrzlo a já nesl na zádech pro každého dva spacáky. Taky několik lahví rumu, boleslavské drápaniny. Holky nesly jídlo, samy připravily spoustu obložených chlebů. Na autobusáku jsme působili jako parta pomatenců, co si spletli roční období. Kytka s obrovským kazeťákem a Mirkou, která mimo jídla nesla i igelitku s bateriemi. Nasoukali jsme se do autobusu a dělali, že k nám Prcalík s Prcalinkou nepatří. Rozebírali včerejší vydařený sex tak nahlas, že jsme se červenali. A to jsme pro sprosté slovo nešli také mnohdy daleko.

Zacinkaly lahváče, zazněl Hangar 18 od Megadeth. Nejdřív nás okřikl řidič, pak nějaká paní kolem padesáti let. Taková ta klasická zapšklá bojovnice. Tak ji Prcalík nabídl panáka a byl klid. Z Boleslavi je to do Doks před Bělou pod Bezdězem něco kolem půl hodiny. Přesto jsme každý dal dvě piva a několik loků pálenky. Nálada byla na zastávce u Máchova jezera vynikající. Zlepšila se ještě víc, když tam na nás čekal od pohledu hodný pan správce. "Sice tam zmrznete, ale nám se hodí teď každá koruna. Jo za komoušů, to sem jezdily i školy, a nejlepší byly zájezdy ROH. Jenže teď jsou lidi zmlsaný a každej musí holt k móóóři": vzpomínal na rozkvět chatové osady. 

Optali jsme se, jestli můžeme chodit přes zamrzlé jezero/nádrž. A že prej jo, že lidi jezdí jednu část i autama. Tak jsme to střihli po ledu a klouzali se a hráli si na ruský krasobruslaře. Pokusil jsem se o nějakýho toho baleťáka Michaila Baryšnikova, ale zamotal jsem se do všech těch popruhů, spacáků a holek, že jsme zůstali ležet na skřípající ledové ploše. "Vy se teda nablbnete. Koukám, že nejste úplně napárovaný. Jak budete spát? Mám pro vás jen dvě chatky po čtyřech a vás je sedm.": dělal si chvilku legraci pan správce, ale když mu bylo vysvětleno, že já klasicky spím s holkama a dvě další dvojice taky spolu, tak na mě koukal jak u vytržení. Asi ještě neviděl v životě thrashovýho váguse, co má u sebe dvě panenky. 

Ubytování bylo mrazivé, ale čisté a když vysvitlo mezi borovicemi slunce a začalo zářit nad zamrzlým Máchovým jezerem, úplně jsem chápal Karla Hynka, že si bělské lesy a okolí tolik zamiloval. Koneckonců, já ve věcech partnerského soužití zrovna létal a byl zaláskovaný až po uši, tak se nějaká ta odcitovaná báseň sama nabízela. Mám jeho sbírky rád vlastně dodnes, jsou pro mě vzpomínkou na kraj mého dětství a mládí. Kluci si ze mě sice zase dělali legraci, protože mě našli zasněného u okna, s rumem v ruce a dlouhým pohledem do dálky. Holky mezitím vybalovaly a připravovaly první jídlo.

Byla nám zima, museli jsme se zachumlat do spacáků, hezky k sobě, jako tučňáci. S klukama nás zase chytla muzika a když Prcalík konečně našteloval kazeťák, šlo se na to. Pařba mohla začít. Nutno říci, že hned od začátku neskutečně divoká. Asi jak jsme spolu už delší dobu nikde nebyli úplně všichni pohromadě, tak to mělo grády jak v našich začátcích. "Ty vole, Slayer už ne, dej tam nějakej německej thrash!": křičel Prcalík na Kytku, který se jako vždy ujal role DJ. Projeli a promáchali jsme hlavami tedy Protector, Sodom, Kreator. Můj kamarád postupně přitvrzoval, já musel předvést imaginární sólo na kytaru u Megadeth, pokračovalo se ke Krabathor, Morgoth a Vader. Vnutil jsem všem Obituary a první tři alba Bolt Thrower, na kterých jsem nově neskutečně ujížděl.

"Musíme do hospody, jinak tady zmrzneme": prohodila konečně Jana a spiklenecky na mě a Káču mrkla. Než mi všechno došlo, musely mě holky několikrát ťuknout do hlavy. Všichni odešli a já zůstal sám s mojí džínovou vílou. Začal jsem jí citovat:

„Temnější noc! — — — Zde v noční klín
ba lůny zář, ba hvězdný kmit
se vloudí — — tam — jen pustý stín,
tam žádný — žádný — žádný svit,
pouhá jen tma přebývá."

Moji asi nejoblíbenější pasáž z Máje. Dál jsem se nedostal, ve spacáku na mě už čekala láska moje zmrzlá a bylo mojí povinností ji zahřát. Od pusy nám šla udýchaná pára, ale v tomhle věku člověku na nějakém tom nepohodlí nezáleží. Nasává každou společnou chvilku a ani si ji neváží, ocení ji většinou až po několika letech. 

Když jsme dorazili do hospody, Prcalík zrovna jednomu místnímu kovozemědělci vysvětloval tajemství prvních desek Sodom. Vše vyvrcholilo lehkou strkačkou, protože můj kamarád neopomněl traktoristovi vehementně sdělit, že pokud nezná Agent Orange, je píčus. K bitvě nedošlo jen díky mému rychlému zásahu a koupě panáka pro rozdivočeného sedláka. Zajímavý bylo, že měl na sobě džísku s nápisem Vitacit, Citron a tak by člověk nějaký menší rozhled očekával. Pivo spojuje lidi a naše holky zase v hospodě zářily jako modelky, tak nás pár příchozích kamarádů ještě před chvílí naštvaného maníka pozvalo na zábavu.

Dopili jsme pivo, dopili jsme nějaké panáky, co nám kluci koupili a čekali na autobus do Mimoně. Tam měla hrát jedna z kapel, kterou jsme sice nikdy neměli rádi, ale už jen pro její stáří jsme ji brali. Generace. Už cestou se na nás nalepily máničky, proti nám starý fotři a ženský, který ještě pamatovaly Beatles v rozkvětu. Docela jsme si rozuměli. V kulturáku sice naše parta působila jako skupina výrostků (což jsme byli) a když začala hrát předkapela několika mimoňských kluků (název po mě fakt nechtějte), měli jsme prostě kecy o "mimoních", ale jinak jsme vcelku zapadli.

Pamatuji na jednu pro mě tehdy starou (asi čtyřicetiletou) paní, která už měla po porodu povolené břicho, narůstající zadek, jak to na podpatcích neskutečně rozjela. Krásný tanec, tedy nebýt Kytky, který celou dobu Mirce říkal, že bude mít takovouhle prdel, pokud nebude pravidelně alespoň dvakrát denně šukat, aby měla pohyb. Dáma jej slyšela a odbyla ho s tím, že takovýho cucáka by utahala ještě dneska po dvou hodinách. Jak říkám, sympatická paní.

Když hrála Generace svoje skladby, stálo to za vyližprdel. Ale převzatý rockový pecky zvládala na výbornou. S Káčou jsme si zaploužili, i s Janou zatrsali. Nic objevného, ani žádný nářez a můj názor na vesnické zábavy (co se týká hudby) to nezměnilo, ale užívali jsme si dosytosti. Ke konci byla nezbytná lehká bitka, která ale spočívala jen v zneškodnění jednoho rozvášněného tatíka, který dostal chuť na mladý holky. Dostal jednu do žeber a byl klid. I jeho kamarádi uznali, že se chová jako debil. 

Loučíme se s máničkama a čeká nás patnáct kilometrů z Mimoně do chatek. Lesem, zimou. Tenkrát nám to tak nepřišlo. Prostě se šlo. Zpívalo se, házely šišky, sněhové koule za krk a dvojice zůstávaly, vždy lehce zakousnuté jeden do druhého, často opožděně vzadu. "Jsem zmrzlej jak sobolí hovno a přesto je mi tak krásně": vymyslel Prcalík další slogan, který jsme řvali až k Máchově jezeru. Tam jsme se museli na břehu v úžasu zastavit. Představte si měsíc, velký a do žluta zabarvený, jak se proplétá mezi borovicemi, občas vykoukne, aby se zatřepotal na ledu. Ze zasněženého jezera/rybníku se ozývá škrukání, praskání, dunění vody narážející zespodu na led. Vyběhneme a šoupeme nohama jako krasobruslaři.

"Měl jsi zase jednou z prdele kliku, kamaráde, kdyby ses propadl někde uprostřed, asi by už bylo po tobě": křičí na mě udýchaně Prcalík, který kousek od chatek a u břehu tahá z vody mé tělo. Propadl jsem se, nasákl ledovou vodou, viděl jsem pod ledem štíhlé nohy Kačenky i slyšel její přidušený výkřik. Teď ležím na dřevěné posteli, obložen vším dostupným oblečením a do drkotající pusy mi kluci lejou rum. Jsem ještě v šoku, najednou skoro střízlivý (jako ostatně všichni). Mám tak ztuhlé čelisti, že nemůžu mluvit. Děkuji proto jen kýváním, posunky a nataženou rukou. "Ty vole neděkuj, jsme kámoši, to bychom udělali všichni ne?": ošívá se Prcalík, ale je pravdou, že on zareagoval nejrychleji a z vody mě vytáhl. Káča ho obejme a zase pláče, protože beze mě by prý nepřežila.

Zajímavé je, že nejblíže ke splněnému snu - mít dvě holky najednou - jsem byl ve stavu, kdy jsem byl schopen myslet jen na to, abych nezmrzl. Jana s nahým tělem, jen v kalhotkách z jedné strany, Kačenka tulící se z druhé. "Ty se klepeš, to je hrozný, ale neboj, my tě zahřejeme": šeptaly mi do ucha mé metalové krásky a já si představoval věci, které nejdou publikovat.

Zdálo se mi, velmi živě, že jsem vyběhl ven. Nahý, přímo do zimy a mrazu. Zpíval jsem si, cítil se zahřátý a vedl si za ruce Kačenku a ještě jednu pornohvězdu z devadesátých let. Čekaly na mě uprostřed Máchova jezera, na ostrůvku, i dámy ze starých českých filmů. Došli jsme k nim, já se s každou políbil, pomuckal, ale pak jsem se neskutečně rozklepal. 

"Kubo, Smrťáku, prosím tě, otevři oči, Jano, udělej s ním něco, vždyť úplně hoří!": uslyším jakoby z dálky. Pokusím se hlas zahnat, ale Kačenka se mnou lomcuje, dává mi lehké facky a pořád dokola mě pusinkuje. Otevřu pomalu nekonečně těžká víčka a uvidím nad sebou celou partu. Už se prý zdálo, že jsem na tom lépe a taky jsem chtěl obě holky ze spaní pořád osahávat, tak si Jana přelehla a nakonec i Kačenka. Ráno jsem začal šíleně hicovat, potit se a mluvit z cesty. Horečka vyhrála.

Netuším, jak jsem se dostal do autobusu, ani nevím, jak mě Kačenka předala mojí mámě, ale co vím jistě, je, že se o mě všichni hrozně hezky starali. Dlouho se potom v hospodách vyprávělo, že na mě byl zajímavý pohled. Představte si vlasatého, džínového, dva dny nemytého vagabunda, který pokaždé, když ujde pár kroků, tak se zastaví, začne citovat Karla Hynka Máchu a prohlašuje, že je hrozně hrdý na to, že pochází z Máchova metalového kraje. Jediné, čemu ale nikdo vůbec nerozuměl, byl můj skleněný pohled do dálky a neustálé blábolení o tom, že ten grupáč s Adinou Mandlovou určitě dokončíme.

Jako dítě jsem neměl snad žádnou dětskou nemoc. Děkuji přírodě za zdravý kořínek z hor, ale tentokrát mé tělo nevydrželo. Zápal plic jak vyšitý. S klasickým průběhem. S vtipnými pomeranči od kamarádů, s laskavou rukou Kačenky, se zaručeně vynikajícím čajem od mé mámy. Jana mi přinesla z antikvariátu jedno staré vydání Máje. Mám jej dodnes. Prcalík vždycky jednou za dva dny zazvonil u nás doma a zeptal se: "Dobrý den, už může jít ten fanoušek Karla Hynka ven? Ne? Škoda, tak mu prosím vyřiďte, že i já, kterej zásadně nečtu, jsem ho přelouskal - a paní Smrťáková, je to fakt super!...jo a ať se nám pan potápěč brzy uzdraví..mějte se hezky!"

Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

sobota 20. ledna 2018

Recenze/review - UNEARTHLY TRANCE - Stalking the Ghost (2017)


UNEARTHLY TRANCE - Stalking the Ghost
CD 2017, Relapse Records

Už jako malé děti jsme se tam bály chodit. Říkalo se, že v tom domě straší. Prý se v temných chodbách občas zjevuje oběšenec, který má fialový vyplazený jazyk a když na vás koukne, tak zůstanete omráčení stát. Do té doby, než vám omotá provaz kolem krku a neoběsí vás také.

Pouštím si novou desku amerických sludge doomařů UNEARTHLY TRANCE a zlé sny, které jsem jako dítě vídával v noci, znovu ožívají. Bojím se vylézt z postele, aby mě nechytla za nohu ošklivá příšera, ve skříni na konci chodby přebývá zmiňovaný oběšenec a z potrubí se občas ozývá zlý smích. Surově, houpavě, bahnitě, tak po mě UNEARTHLY TRANCE jdou. Hned od počátku se jim rád a často poddávám.




Deska "Stalking the Ghost" opravdu může být spouštěčem zlých snů, vyvolávačem duchů s protáhlými obličeji i neznámým otiskem bosé kostnaté nohy u vaší postele. Táhlé melodie, mokvající zvuk, sázka na jednoduchost a vypjatost. Pánové jdou až na dřeň, přesně podle jasných pravidel stylu. Nijak nevybočují od ostatních (napadají mě KONGH, ZOROASTER, NEUROSIS, LAIR OF THE MINOTAUR) ale jejich výpověď je opravdová a uvěřitelná. A o to jde v této hudbě především. Pojďte se spolu s kapelou vydat na dlouhý výlet bez konce. Cesta, která je zároveň i cílem, bude dlážděna obličeji oběšenců, podél budou ležet krvavé chuchvalce těl. No řekněte, co si přát víc? Skvělý sludge doom metal!




sumarizace:

"Stalking the Ghost" je bažinatou esencí temnoty. Na albu najdete všechny potřebné ingredience pro vyvolání všech zlých stínů. Tajemná, ošklivě mokvající, smutně jedovatá, taková je novinka UNEARTHLY TRANCE. Americká pocta záhrobí se vydařila. Některé nápady jsou možná až moc dlouhé, ale jako celek mi nahrávka připomíná starý, černobílý hororový film. Vznešeně smutné melodie, stěny z kytar, pavučiny, utkané ze zbytků světla. Tohle všechno zde nalezneme. Pokud byste chtěli překapat a následně ukovat kousky tmy, UNEARTHLY TRANCE vám budou zdatnými průvodci. Rád se touto deskou nechávám unášet do nekonečných bažin zapomnění. Pokud se rádi bojíte a milujete napětí, vydejte se s námi na dlouhý výlet do tajemných močálů věčnosti. Potkáme bělostné tváře utopenců, nemrtvé a pokud se to podaří, tak i samotné zlo. UNEARTHLY TRANCE nahráli album, které je vstupenkou do záhrobí. Doom sludgeová ozvěna z toho nejhlubšího podzemí! Hodně hnisající nahrávka!


Asphyx says:


"Stalking the Ghost" is a swampy essence of darkness. On this album you can find all necessary ingredients for invoking of all evil shadows. Mysterious, badly weeping, sadly poisonous, such is the news of UNEARTHLY TRANCE. American tribute to the crypt is a success. Some ideas are perhaps too long, but as a whole reminds me the recording an old, black and white horror film. Noble sad melodies, guitars' walls, cobwebs woven from the rest of light. All of these can be found here. If you would like to filter and subsequently forged pieces of darkness, UNEARTHLY TRANCE will be good guides. I get carried away with this record into endless swamps of oblivion. If you like to be  scared and you love suspense, come with us on a long trip to the mysterious swamps of eternity. You'll meet whitewashed faces of drowned, undead and maybe evil itself. UNEARTHLY TRANCE recorded an album, which is your ticket to Hades. Doom sludge echo of the deepest underground! Very festering record!

Tracklist:
01. Into the Spiral
02. Dream State Arsenal
03. Scythe
04. Famine
05. Lion Strength
06. Invisible Butchery
07. The Great Cauldron

Nový design a pár změn/new design - blog DEADLY STORM!


Aloha přátelé,
o změně designu uvažuji již dlouho. Po 3,5 letech zkušeností, s každodenním psaním na blog, vylezly na povrch věci, které chci změnit. Nebudou to razantní změny, ale budou, protože:

1. zruším novinky po straně blogu. Zpravodajských metalových webzinů jsou desítky a můj prvotní nápad - budeme se navzájem podporovat - nefunguje. Tedy, z mé strany ano. Netřeba dále rozebírat.

2. Propagace koncertů - je s tím hrozná práce a zabírá mi to na blogu místo pro články. Vstupenky si kupuji, akreditace nežádám a ani nedostávám. A stejně dneska všechno všichni řeší na sociálních sítích. Uveřejním článek s propagací, ale nebudou u mě viset plakáty, tedy budou, ale třeba jen dva bokem. O kom a kdy se vydá článek rozhoduji já, nikdo jiný. 

3. V jednoduchosti je síla. Nový design bude přehlednější, svěží a modernější. Za dobu svého psaní už tak nějak vím, co se čte nejvíc, co méně a co nikoho moc nezajímá. Na titulní stránce bude více článků, které v současnosti občas zapadnou. Také by měly být na titulu delší dobu.

4. Fotky - abych pravdu řekl, tak mě baví fotit na koncertech čím dál tím méně. Dneska každý druhý web odbude získanou akreditaci hromadou fotek - je jich všude tuny a většinou jsou nic moc, to radši něco napíšu a udělám jen pár momentek pro představu. Fotoreporty samozřejmě zachovám, ale fotky budu vybírat, nebude jich tolik. Nově nebudu obsluhovat "nasdílené" fotogalerie na rajčeti apod. Fotky budou jen na blogu. 

5. Články - jak asi jistě víte, má kadence je velká. Pořád mě to baví. Jasně, časem vyplynuly určité okolnosti, kdy mají u mě některé kapely i labely stop. Důvody jsou buď absolutní "nespolupráce" nebo je prostě nechci podporovat (nebo jen nemám rád:)). O tom, zda recenzi napíšu pořád rozhoduji jen já. Kapel jsou stovky na každém rohu, můj filtr není všemocný, ale nedivte se, když na nějakou recenzi budete čekat dlouho nebo prostě nebude. Někdy prostě jen nemám na desku náladu, někdy se zdrží v překladu a někdy ji objevím až po měsících.

Do budoucna budeme pokračovat v rozhovorech s "velkými" kapelami (už jich máme zase pár připraveno).

A ano, i nadále budou mé recenze hodně subjektivní, plné pokusů o popsání slyšených emocí. Budu psát dál svým vlastním stylem. Koneckonců, ani to jinak neumím. 

ukázka designu zde:




6. Festival - 17.3. vypukne další (12) pokračování DEADLY STORM FESTIVALU. Jak jste si už asi všimli, festival má své vlastní stránky: http://festivaldeadlystorm.blogspot.cz/. Letos jsme učinili takový pokus. Uděláme ho ve velkém stylu. Uvidíme, co vy na to. Když přijdete, stane se z toho tradice, další střípek z naší podpory undergroundu. Tak dorazte, ať na tom neproděláme kalhoty a ať si mají kapely taky někde v budoucnu zahrát.  

Původně jsem chtěl udělat z DEADLY STORM rovnou regulérní stránky, jenže pak mi došlo, že by to nebylo ono. Nejsme další webzine, jsme jiní, jsme fanoušci (to je jak slogan do voleb, co?)! Jsme a budeme nadále blog, stránka, která podporuje underground. 

Moc si vážím vaší přízně, od vánoc jsme/jste zvedli zase obrovským (o 500 - 1000 návštěv za den!) způsobem čtenost. Jste fakt úžasní, děkujeme! Buďte prosím trpěliví, pokusím se rekonstrukci blogu co nejvíc zkrátit. Ať vás provází síla, přátelé! Díky za vše!

DEADLY STORM BLOG will be in reconstruction soon, please, be patient! Thank you!

pátek 19. ledna 2018

Report, photos, video - MOONSPELL, CRADLE OF FILTH - club Roxy, Prague - 18. 1. 2018

Moonspell
VIDEOS - omluvte sníženou kvalitu zvuku/ sorry for worse sound
https://www.youtube.com/user/jakubasphyx/videos

clubhttps://www.roxy.cz/
promoterhttps://www.mastersofrock.cz/cs/


Padlý anděl je zlý nebo vzbouřený anděl, který byl svržen z nebe. Samotné označení padlý anděl se v Bibli nevyskytuje, ale je používáno pro anděly, kteří zhřešili (například andělé uvedení v 2 listu Petrovu „Vždyť Bůh neušetřil ani anděly, kteří zhřešili, ale svrhl je do temné propasti podsvětí a dal je střežit, aby byli postaveni před soud.“), andělech svržených na Zemi během války v nebi, o Satanovi a démonech.

Téma padlých andělů mě fascinuje už od dětství. Kdysi dávno, když byla má puberta na vrcholu, objevil jsem kapelu MOONSPELL (od dema "Anno Satanae" - 1993). Už tenkrát mi padlé anděly připomínali. Jsem starý poctivý fanoušek, kterému se líbí všechny polohy, ve kterých na svých deskách portugalští mágové byli. Loni na podzim jsem také propadl jejich novince "1755", která se stala mým častým průvodcem. Bylo na čase se zase ujistit v tom, že MOONSPELL jsou stále jedni z nejoriginálnějších vládců podsvětí.


ticket

Na cestu s Michalem se vždycky hrozně těším. Bývá pokaždé pohodová, poklidná a probereme toho spoustu. Tentokrát jsme se samozřejmě nevyhnuli tématu našeho festivalu DEADLY STORM FESTIVAL 12, ze kterého máme hlavu v pejru. Do Prahy dorazíme v dobré náladě a připraveni na koncert. Parkujeme a jsme u toho rádi, že nebydlíme v hlavním městě. Jsme na místě.


merchandise

Roxy je prostě Roxy, netřeba dodávat nic jiného. Mám to tam rád. I když, na pivo se mezi lidmi prodírat fakt nebudu. Tak jsem jen postával, kecal s pár známými a čekal, až vypukne peklo.

MOONSPELL byli pro mě tento večer opět padlými anděly z dávných časů. Jednou našeptávali, hráli si s náladami, byli tajemní, vznešení. Hořeli jako černá křídla, aby mě nakonec spálili na popel. Perfektně sehraná kapela a v jejím čele démon Fernando. Pro mě osobně skvělá pódiová show, u které se střídala tak roztodivná paleta nálad, že jsem stál doslova v úžasu. Určitě to znáte, člověk je fanouškem, zná slova skladeb a šeptá je do rytmu. Na své pozici v sále jsem měl i dobrý, čitelný zvuk (od druhé skladby). MOONSPELL byli ten večer jedineční, magičtí, tajemní, strhující a zároveň ostří jako drápy šelem z Hádovy říše. Podobným koncertům se klaním i po letech a jsou pro mě velmi příjemnými vzpomínkami. Portugalci předvedli skvělý výkon od srdce a doslova mě rozdrásali a roztrhali na malé kousky! 

setlist












CRADLE OF FILTH mám poslední roky menší problém. V jejich počátcích jsem je poměrně uznával a poslouchal docela často, ale postupně se pro mě stali spíše dobrým řemeslem, než srdcovou záležitostí. Podobný byl i koncert. Ono bylo vlastně všechno v pořádku. Muzikanti odvedli, co měli, dokonce i Daniho skřehoták mě zase tolik často "netahal za uši", ale když já měl neodbytný pocit, že jsou na pódiu jako v práci (což asi opravdu byli). Chybělo mi to pověstné NĚCO, co dělá z dobrých koncertů ty skvělé. Ve škole by si u mě vysloužili trojku. Solidní výkon a hezké "divadlo", kterému ale chybělo trošku víc vnitřního chvění.


Organizaci považuji za zdařilo. Zvuk byl sice první dvě skladby u MOONSPELL příliš "nabasovaný", ale pak se vše srovnalo do normálu a vše bylo v pořádku. Co se týká návštěvnosti, tak bylo vyprodáno. Fanoušci přijeli z různých koutů republiky a jejich odezva na kapely byla vynikající. 

Je tma, Praha září, dálnice už méně. Proplétáme se pomalu k domovu. Probíráme koncert, jsme rádi, že jsme přemluvili svá stará těla a vyrazili. Zličín - Beroun - pak tma za Holoubkovem a už jsme na kopci před Plzní. Těším se na postel, až se přitulím k ženě a aspoň na chvilku zamhouřím oči. Jsem doma. 


support Sepultura
Čtvrteční misi za padlými anděli považuji za velmi vydařenou. Jednalo se pro mě o zážitek, který si budu pamatovat dlouhá léta. Vidět MOONSPELL a zemřít! O to šlo především. Moc na podobné velké koncerty už nechodím, většinou mě moc nebaví, ale tentokrát jsem byl zasažen přímo do srdce. Bylo zase jednou krásné být fanouškem v davu, nasávat energii z pódia i ostatních kolem sebe. Byl jsem unavený, hodně utahaný, ale na tváři jsem měl obrovský úsměv. A o to jde především. Přeji vám krásný den.

VIDEOS - omluvte sníženou kvalitu zvuku/ sorry for worse sound
https://www.youtube.com/user/jakubasphyx/videos

---------------------------------
Promotion!



Rozhovor - PURTENANCE - Zůstaňte vždy opravdoví a brutální!


Rozhovor s death metalovou skupinou z Finska - PURTENANCE.

Za PURTENANCE odpovídal Ville K.

Přeložila Duzl, děkujeme!


Ave PURTENANCE! V létě jste totálně rozsekali fanoušky na festivalu Obscene Extreme u nás v Čechách. Nemohl jsem se sice bohužel zúčastnit, ale kamarádi vyprávěli, že jste byli vynikající. Jak jste si vystoupení a celý festival užili? Jak se vám líbilo v České republice?

Díky za komplimenty! Obscene Extreme a Českou Republiku jsme si moc užili. Všechno bylo skvělé, hudba, všichni, se kterými jsme se setkali, jídlo a zejména atmosféra! Byl to určitě jeden z nejlepších vrcholů naší kariéry a je to něco, na co si vzpomeneme až budeme staří a šediví.


Nedávno jste vydali dosud čerstvou novinku „Paradox of Existence“. Jsem z ní doslova nadšen. Jaké na ní máte ohlasy, jak ji vnímají fanoušci a co hudební kritici? Jen si říkám, proč jen čtyři skladby? Čekal jsem dlouhohrající album.

Když jsme odstoupili od Xtreem Music (naše nahrávací společnost), rozhodli jsme se, že první věc, kterou bychom vydali by bylo EP. Byl to dobrý způsob, jak představit veřejnosti naše nové členy a náš progres (pokud to tak můžete nazvat). Zdá se, že fanouškům i kritikům se to líbí. Jsme šťastní za výsledek a proto se nemůžeme dočkat, až dokončíme nový materiálu pro další nahrávku!

Jakým způsobem u PURTENANCE vnikají nové skladby? Jak probíhá samotný proces tvorby nového materiálu? Kdo je autorem hudby?

Obvykle někdo přinese na zkoušky riffy, nebo dokonce celou skladbu a my je upravíme, aby nám to znělo. Juha je hlavní skladatel, ale teď, když se k nám připojil Simo, ten taky napsal některé skladby. Napsal polovinu skladeb alba "Paradox of Existence" a dodá ještě více na další nahrávku. Napsat celou skladbu zabere více či méně času, ale netlačíme na to vytvořit nový materiál, necháváme tomu volný průběh a měníme hrubé návrhy skladeb tak, aby nám zněly a my z toho měli pocit, který hledáme.


Kdo je autorem obalu k albu „Paradox of Existence“ a co je jeho významem? Osobně mi cover přijde spíš „black metalový“, než pro death metalovou desku.

Umělcem, který stojí za obalem “Paradox of Existence” není nikdo jiný než legendární Chris Moyen. Od roku 1992 dělá všechny naše obaly a pokud jde o nás, bude v tom pokračovat. Neptáme se ho kde vzal inspiraci a co tím chtěl říct, má volné ruce udělat cokoliv, co si myslí, že by se hodilo. Obvykle od nás dostane název a podle toho se řídí. Je pravda, že obal se může zdát vhodnější pro black metalové album, ale udělal jich opravdu hodně, takže ho to může ovlivnit tímto směrem. Osobně je pro nás nejnovější obal jednoduchý, přesto vícevrstvý a doufejme, že bude inspirovat fanoušky k jejich vlastnímu výkladu.


Kdo je autorem textů k albu „Paradox of Existence“ a o čem pojednávají? Kde pro témata berete inspiraci?

Simo napsal polovinu textů EP a Ville K napsal zbytek. Toto je poprvé od roku 2011, kdy někdo jiný, než Ville K napsal texty pro PURTENANCE a Ville K si myslí, že to vůbec není špatná věc. Věci se musí vyvíjet a měnit, je to konstanta našeho vesmíru. Pro Ville K bylo trochu těžší zpívat text, který mu někdo dal, ale současně to bylo také velmi osvěžující. Práce s různým druhem pohledu na věci může nebo nemusí mít pozitivní vliv pro splnění úkolu, například jiný styl "rytmování" slov do hudby je zajímavá věc, kterou je třeba vyzkoušet. Co se týká témat textů, stačí se rozhlédnout kolem nás, na celém světě se toho děje tolik, že texty se v podstatě píší na papír samy. Jenom do nich samozřejmě přidáme metaforu. Chceme nechat posluchače, aby si texty interpretovali sami.


Právě poslouchám vaši novinku „Paradox of Existence“ a připadám si, jako bych byl zavřený v nějaké kobce spolu s ABHORRENCE, BOLT THROWER, BLASHPHERIAN, IMMOLATION, INCANTATION. Deska má skvělý temný a surový sound. Kde jste album nahrávali a jak jste s výsledkem spokojen? Mluvili jste nějak do výsledného zvuku?

Tak jo, znova ti moc děkuji. Nahrávali a míchali jsme ve zkušebně. Pouze mastering byl proveden někým jiným (Jaakko Viitalahde z Virtalahde Mastering). Nemohli jsme být šťastnější z výsledku. Ve skutečnosti jsme si všechno nahrávali sami od té doby, co jsme se probudili ze spánku v roce 2011. Pokaždé, když uděláme novou nahrávku (nebo EP), snažíme se překonat to poslední a tentokrát si myslíme, že jsme udělali velký skok vpřed a máme v plánu s tím pokračovati v budoucnu.

Myslím, že „Paradox of Existence“ by nejvíc slušelo vydání na vinylu. Neuvažujete o tom? Jaký je vlastně tvůj vztah ke gramodeskám, k jejich zvuku? Jsi sběratelem?

Chtěli bychom, aby byl EP bylo vydáno také na vinylu, ale to je něco, o čem rozhoduje naše nahrávací společnost. Zdá se, že jejich politika je jen taková, že nevydají EP na vinylu, jen dlouhohrající desky. Někteří z nás v kapele (tři z pěti) sbíráme vinyly. Je na nich něco zvláštního. Obal má více prostoru, zvuk má v sobě něco surového a nemotorného a vinyl potřebuje k poslechu víc pozornosti. Prostě to není taková věc, kterou si pustíš a zapomeneš, musíš tomu věnovat čas a soustředit se na poslech. Žádná streamingová služba nebo dokonce CD ti tohle neumožní.


Jsi už pamětník, který toho zažil jako muzikant spoustu. Svět a hudební průmysl nevyjímaje, se za tu dobu hodně změnil. Nastoupil internet a stahování hudby, CD se prodávají čím dál tím méně, generace fanoušků zestárla a má dnes už úplně jiné starosti než muziku. Death metal také není už dávno „moderní“. Jaký měly všechny tyto změny vliv na fungování PURTENANCE?

Z našeho pohledu a z důvodů, proč to děláme, jsme ve skutečnosti netrpěli takovými změnami. Naopak, možná jsme získali výhodu z nárůstu internetu. Stále více lidí je schopno nalézt naši hudbu a poslouchat ji. Před 25 lety bylo mnohem těžší najít hudbu od malé kapely jako jsme my. Děláme to pro zábavu a ne pro zisk, snažíme se o to, aby nás to nic nestálo a stejně tak zisk je nula a většinou jsme toho úspěšně dosáhli. Nesledujeme trendy, děláme to, co dělat chceme a pokud se to líbí ještě někomu jinému, je to skvělé. Pokud se někomu nelíbí to, co děláme nebo to co hrajeme, je to jeho problém, ne náš.


Pamatuješ si na dobu, kdy jste vydali „Member of Immortal Damnation“ z roku 1992? Tohle album se stalo „posvátné“ pro vaše fanoušky a kritiky. Je to stále nejopěvovanější album z vaší diskografie. Co je důvodem podle tvého názoru? Myslíš, že je to dáno dobou, kdy album vyšlo nebo jen protože prostě bylo první?

Je to dáno dobou a tím, že to byla první naše dlouhohrající deska. Tehdy jsme vůbec netušili, jakého statusu se albu dostane, ale také jsme se o to ani nestarali. Přesto, že tohle album je odraz všeho co uděláme, tak kvůli tomu nechceme být pod tlakem.

Připomeň nám, co vedlo k rozpadu PURTENANCE na začátku devadesátých let? Jak těžké pak bylo dát kapelu zase dohromady po víc než desetiletí?

Do hibernace nás přivedly běžné věci - vojenská služba (to je povinnost ve Finsku pro muže), práce, rodiny,… v podstatě nás zasáhla dospělost. Když nastal správný čas, nebylo to tak těžké. Harri a Juha založili Purtenance koncem osmdesátých let a když spolu hráli znova v roce 2011 po více než patnácti letech, bylo to stejné jako jízda na kole. To, co jste se jednou naučili, nemůžete tak snadno zapomenout. Samozřejmě, vliv a posun vpřed na to měl fakt, že nám Dave Rotten nabídl nahrávací smlouvu, pokud Purtenance znovu oživíme.


Jak je na tom finská death metalová scéna s „mladou krví“? Je tam spousta kapel ovlivněna a oddána stylu starých devadesátech jako například CORPSESSED, MAVETH, MORDID VOMIT, SHRAPNEL STORM, LANTERN, DESOLATE SHRINE atd…doporučil bys nám nějakou další kapelu, která tě v poslední době zaujala?

Jen jedna, každý by ji měl slyšet a bát se – GALVANIZER! Včera zveřejnili svou první skladbu z jejich nadcházejícího alba a to zabíjí! Poslechněte si to, nebudete zklamáni.

Jak je na tom vlastně finská death metalová scéna v současnosti? Chodí lidé na koncerty? Kupují CD? Podporují kapely? Jaká je kupříkladu návštěvnost, když uspořádáte akci v klubu?

No to záleží. Některé večery mohou být stovky fanoušků a někdy jich může být jen pět. Hrajeme už 4 roky po celém Finsku a vidíme pořád ty stejné tváře znova a znova v různých městech a místech. Na scéně se se pohybuje jen velmi málo lidí, ale jsou ji velmi oddáni.

Jsou nějaké desky, které tě v poslední době oslovily?

Co se týče muziky, každý máme jiný hudební vkus. Ano, je to hlavně extrémní hudba, co posloucháme, ale má tolik různých forem. Nikdo z nás nemůže vybrat album, kterému by věnoval zvláštní pozornost, protože je tu mnoho nově vydané hudby a spousta skvělých nahrávek, které musí být teprve objeveny.


Znáš, posloucháš nějaké kapely z České republiky?

Simo má hodně rád Master's Hammer a byl šťastný, že je konečně poprvé viděl hrát živě ve Finsku. A Gutalax zchladí naši páteř pokaždé, když je slyšíme!

Co chystají PURTENANCE v nejbližších měsících?

Nyní se soustředíme na psaní materiálu pro naše další album. Zatím není dohodnuto datum vydání a tak budeme mít čas na to, abychom to udělali jak nejlépe můžeme. Nehrajeme žádné koncerty až do 1. a 2. června. Pak budeme hrát s Convulse a Lubricant v Helsinkách a Tampere. To je to, co nás teď čeká!

Děkuji za rozhovor a přeji spoustu prodaných nosičů, stovky šílených fanoušků a tuny dobrých nápadů.

Díky! “ Always stay true, and always stay brutal! “

Interview - PURTENANCE - Always stay true, and always stay brutal!


Interview with death metal band from Finland - PURTENANCE.

Answered Ville K and PURTENANCE.

Translated by Duzl, thank you!



Ave PURTENANCE! In the summer you totally slaughtered fans at the Obscene Extreme festival in the Czech Republic. Unfortunately, I could not attend, but my friends told me, that you were excellent. How did you enjoy the show and the whole festival? How did you like the Czech Republic?

- Thank you for the compliments! We enjoyed to our stay at Obscene Extreme and Czech Republic. Everything was just so great, the music, all the people we met, the food and especially the atmosphere! It was most definitely one of the best highlight in our career and it is something to remember when we grow older and grayer.


Recently, you have released the latest novelty "Paradox of Existence". I'm really excited about it. How do you feel about it, how do the fans perceive it and what about music critics? I just wonder why only four songs? I expect full length album.

- When we resigned to Xtreem Music (our record label), we decided that first thing to release would be an EP. It was a good way to introduce our new members and our progression (if you can call it that) to the public. It seems that fans have liked it and critics as well. We are happy of the result by ourselves also and can’t wait to finish writing new material for our next release!

How does PURTENANCE create new songs? What about a process of creating new material? Who is the main author of the music?

- Usually someone brings riffs or even full songs to rehearsals and we arrange them to sound us. Juha is the main composer but now that Simo have joined us, he has written some songs too. He wrote half of the songs on ”Paradox of Existence” and he will deliver some more to releases yet to come. It takes more or less time to write ideas to full songs, we take no pressure to make new stuff and freely change things in rough song motifs to make them sound and feel to what we are looking for.


Who is the author of cover art for album „Paradox of Existence" and what is its meaning? Personally, this cover seems to me fitted more for a "black metal" than a death metal album.

- Artist behind the cover of ”Paradox of Existence” is no other than the legendary Chris Moyen. He has done all art to our covers since 1992 and continues to make them, if it’s up to us. We don’t question his intentions and inspirations behind the art, he has free hands to make what he seems fit. He usually gets the title and work from there. It is true that the cover may seem more fitting to black metal album but hey, he has done lot’s and lot’s of them. So it may influence him to that direction. Personally for us, the newest cover is simple, yet multilayered and can, and hopefully will, inspire people to have their own interpretation for and from it.



Who is the author of lyrics for "Paradox of Existence" album and what are they about? Where do you get inspiration for themes?

- Simo wrote half of the lyrics for the EP and Ville K wrote the rest. This is the first time since 2011 that someone else has written lyrics for Purtenance than Ville K and in Ville K’s mind this is not a bad thing. Things have to evolve and change, it is the constant of our universe and when put in scale it will apply too. It was little harder for Ville K to sing the lyrics, when someone else has done them, but in same time it was also very refreshing. Working with different kind of view to things may have, or may not have, positive tension for accomplish the task in hand, for example different kind of rhythming of words to music is interesting thing to try. What comes to the themes of the lyrics, we only need to look around us, there is so much happening all around the world that basically the lyrics write themselves to paper. We just cover the self-evident to metaphors. We wan’t to leave the possibility for the listeners to make their own interpretations from the lyrics.



I'm just listening to your novel "Paradox of Existence," and I feel like I am locked in a cell with ABHORRENCE, BOLT THROWER, BLASHPHERIAN, IMMOLATION, INCANTATION. The album has a great dark and raw sound. Where did you record the album and how satisfied are you with the result? Did you have a say in the final sound?

- Well thank you very much again. We recorded and mixed everything by ourselves in our own rehearsal place. Only the mastering was done by someone else (Jaakko Viitalahde at Virtalahde Mastering). We could not be more happier of the results. We have actually recorded everything by ourselves since we were awakened from slumber in 2011. Every time we do a new record (or EP) we try to beat the last one and this time we think we took very big leap forward and continue to explore this path in the future too.

I think "Paradox of Existence" would be best to release it on vinyl. Do you think about it? What is your relationship to vinyl and their sound? Are you a collector?

- We would like to have the EP released as a vinyl too, but that is something our record label decides. Their policy just seems to be that it is not with it to release EP’s in vinyl, just full-length albums. Some of us in the band (3/5) collects records in vinyl, there is just something special in vinyl. The art will have more space, the sound has something raw and untamed in it and over all, vinyl needs more dedication to listen to. It simply is not the kind of thing you just put on and forget, you have to take your time with it and focus on listening. No streaming service or even cd’s can offer you that.


You are a veteran who has experienced a lot like a musician. The world and the music industry have been changed a lot. The internet has started and music is being downloaded, CDs are selling less and less, fans generations are aging and they have now other worries than music. Death metal is not long ago "modern". How do all these changes affected PURTENANCE?

- From our point of view and with the reasons we do this, we actually haven’t suffered from the changes that much. On the contrary, we may have had some advantage from the rise of internet. More and more people are capable to find our music and to listen it. It was much harder 25 years ago to find music from a small band like us. We do this for fun and not for profit, we try to aim that this will cost and give us +-0€ and we have mostly been successful in achieving that. We don’t follow trends, we do what we wan’t to do and if someone else likes that, that’s great. If someone does not like what we do or what we play, that is his or hers problem, not ours.


Do you remember when you released "Member of Immortal Damnation" in 1992? This album has become "sacred" for your fans and critics. It's a most acclaimed album from your discography. What do you think, in your opinion? Do you think this is due to the time when the album was released or just because it was just the first one?

- It has to do with the time and the thing that it was our first full-length. So little we knew back then for what status that album would get, but also we didn’t care for what it would became. Still that album will have it’s reflections to everything what we will do, we just don’t wan’t to take any pressure from it.

Remind us what led to the breakdown of PURTENANCE in the early 1990s? How difficult then was to put the band back together after more than a decade?

- The usual put us in hibernation, military service (it’s obligation in Finland for men), work, families, so basically adulthood struck us. When the time was right, getting back together was not that hard. Harri and Juha started Purtenance back in the late 80’ and when they played first time together again in 2011, after more than 15 years, it was just like riding a bicycle. What you have once learned, you just can’t forget it so easily. Of course it had it’s impact and a push forward, when Dave Rotten gave us proposal for a record deal if Purtenance would come active again.


What about the Finnish death metal scene with "young blood"? Is there a lot of bands influenced and devoted to the style of the old 90s such as CORPSESSED, MAVETH, MORDID VOMIT, SHREPNELL STORM, LANTERN, DESOLATE SHRINE, etc ... would you recommend to us some other band that has recently attracted you?

- Just one, that everybody should hear and fear, GALVANIZER! Yesterday they released their first song from their upcoming album and it fucking kills!! Go check them out, you won’t be disappointed.

What about actually Finnish death metal scene? Are the buying a CDs and support bands? What is for example attendance when you are organizing a club event?

Well this depends. Some night there can be hundreds of people listening and some night there can be 5. We have been playing for 4 years now all around Finland and we se same people over and over again in different cities and venues. There are very little people involved in the scene, but they are very dedicated to it. 

Are there any albums which get your attention in last time? 

- We all have different kind of taste, what comes to music. Yes mainly extreme music is what we listen and breath but it also has so many different kind of forms. Nobody of us can pick a album that have had special attention for it, ’cos there are just so much new music released and there is still so many great releases to be found!


Do you know or are you listening some bands from Czech Republic? 

- Simo actually likes Master’s Hammer a lot and he was very happy to finally see them play live for the first time in Finland. And Gutalax gives a chill down to spine every time we hear it!

What about plans for PURTENANCE in the upcoming months?

- Now we are focusing to write material for our next full-length album. There is no release dates agreed yet and we will take our time to make it as good as possible we can. We don’t play any shows until 1. and 2. of june. Then we will play with Convulse and Lubricant in Helsinki and Tampere. That is something to wait for!

Thank you for your interview and I wish you great sales of your records, hundreds of crazy fans and tons of good ideas.

Thank you, always stay true, and always stay brutal!