pondělí 31. července 2017

Recenze/review - OBSOLETE INCARNATION - Eradication of Society (2017)


OBSOLETE INCARNATION - Eradication of Society
EP 2017, Rising Nemesis Records

Občas mi přijde, že někde v podzemí musí být obrovská líheň, kde se klonují brutálně death metalové kapely. Poslední dobou je jich totiž tolik, že mívám obrovský problém je odlišit jednu od druhé. Velmi podobné postupy, stejný zvuk, šílený zpěvák, houpavý rytmus. A spousta krve.

Přiznám se, že OBSOLETE INCARNATION mě už od začátku příliš nepřesvědčili. Kritizovat se dá vždycky a já se snažím nalézt na deskách spíše to dobré, ale tentokrát se mi do hudby těchto Němců moc proniknout nepodařilo. Bude to asi spíš můj problém, protože všude pánové sbírají spíše kladná hodnocení, ale já nějak nevím, co si s jejich novinkou počít.



"Eradication of Society" je náležitě houpavým albem, s krutým zvukem, ošklivými texty a morbidním obalem. Záleží asi na úhlu pohledu, ale mě zkrátka přijde, že jsem všechno tohle už někde slyšel. Většinou s tím nemám sebemenší problém, těch kapel, co jsou v metalu schopné vymyslet něco nového, moc není, ale když mě OBSOLETE INCARNATION prostě nebaví. Jsou na mě moc monotónní, stereotypní a i když chápu, že se tenhle styl má vlastně takhle hrát, postrádám nějaké výraznější prvky. Nechci být zapšklý pan kritik, který alba hodnotí z rychlíku, ale mimo velmi dobrého řemesla jsem si pro sebe nic moc dalšího nenašel. Poslechněte si tedy prosím ukázky, utvořte si svůj vlastní názor a hudbu si případně pořádně užijte. Já se poohlédnu jinde. Brutální klasický death metal pro všechny fanoušky stylu.


sumarizace:

OBSOLETE INCARNATION nahráli desku pro všechny maniaky, kteří mají rádi brutal death metal. Pro někoho bude nahrávka tím nejlepším, co letos slyšel, pro mě je ale jen dalším krvavým kouskem v řadě. Kapela mi nepřijde ničím výjimečná ani zajímavá. Zvuk a provedení jsou na dobré úrovni, horší je to už s nápady. Jsou stále stejné, opakují se a tak se po čase dostavuje pocit prázdnoty a nudy. Příznivci stylu asi budou mít radost, já raději od CD přehrávače odcházím. Album je brutální, je kruté, je ošklivé, ale je také monotónní a stereotypní. Nic dalšího mě vlastně ani nenapadá. Tahle hudba se mnou zkrátka nic nedělá. Bohužel. OBSOLETE INCARNATION nahráli obyčejnou brutální desku. Nic víc, nic méně.

Asphyx says:

OBSOLETE INCARNATION recorded an album for every maniacs who like brutal death metal. For someone this album will be the best of this year but for me it is just another bloody piece of blood in a row. This band is nothing special or unordinary for me. The sound and work is on good level, however there are the ideas and they are not good. The ideas are the same and it repeat all the time so after a while you feel the emptiness and boredom. Fans of this type of music will be probably happy but for me I go away from the player. This album is brutal, cruel, ugly, however it´s monotone and stereotypical. Nothing more to say here. This music does nothing to me. Too bad. OBSOLETE INCARNATION recorded an ordinary brutal album. Nothing more, nothing less. 

Tracklist:
1. Suffocate Humanity 03:56
2. Limbus 03:26
3. The Faceless 03:25
4. Interlude 00:49
5. Of Blood and Salvation 03:11
6. Witch Hunt 03:41

band:
Sven - Vocals
Kai - Guitar
Marius - Bass
Martin - Drums
Jens - Guitar


Recenze/review - ZURVAN - Gorge of Blood (2017)


ZURVAN - Gorge of Blood
CD 2017, Satanath Records

Dusím v sobě vztek, přemáhám se, abych nezačal křičet. Ze všech stran na mě útočí nesmyslné věty a slova od lidí, kteří znají jenom jed. Potřebuji pryč, odstřihnout se od tohoto světa a naplnit se temnotou. Utíkám, běžím, se strachem v zádech. Zavírám se do svého pokoje a zatemním okna. 

Pouštím si novinku íránských ZURVAN stále dokola a přemýšlím, proč se na stěnách mého pokoje promítají ty ošklivé rohaté tváře. Kapela přináší letos smrdutou esenci blacku a deathu v provedení, které mi dělá více než dobře. Jsem najednou v lese, zatěžkán nechutnými riffy, ploužím se spálenou krajinou. Cítíte také zkaženou krev?



ZURVAN jsou ledově studení, jako DISSECTION. Jsou také temní, žhnoucí, oškliví, neotesaní a hlavně - mají tu správnou černo černou atmosféru. Vypadá to, že velmi dobře rozumí své nečisté práci a rádi se pohybují na odvrácené straně našeho světa. Podobných kapel sice pobíhá poslední dobou všude okolo velké množství, ale i tak mi přijde, že Iráčané dokáží zaujmout. Novinka mě chytila do svých nečistých spárů, rád jsem se jí nechal unášet, přetvářet k obrazům plným bolesti. Jsem naladěn na záhrobí, jsem nasměřován do temnot. Zde mi je dobře a ZURVAN k tomu přispívají svým krvavým dílem. Black death metalové album, které probouzí démony!




sumarizace:

"Gorge of Blood" je deskou, která má velmi nakažlivou atmosféru. Připomíná temné rituály natolik uvěřitelně, že by na CD mělo být nalepeno varování před zlými silami. Black death metal je zde špinavý, uvěřitelný a nepostrádá velmi silné melodie. Desku si užívám úplně stejně jako pravé okultní obřady. Iránci hrají s nadšením, energií a dokážou vtáhnout do své nečisté hry. Jejich kruté příběhy opravdu ožívají a znesvěcují vše svaté. Z malé vesnice, ležící na úpatí hory, se vydal dlouhý průvod. Na nosítkách sedí další oběť. Démoni si žádají další a další maso. Ženy naříkají, muži mají zachmuřené tváře. V čele zástupu stojí členové kapely a nesou v rukou obrácené kříže. Zvony se opět houpají do kroku. Chodí to tady tak odjakživa a byla by škoda něco měnit. Pravý bezbožný black death metal!

Asphyx says:

"Gorge of Blood"  is an album with a contagious atmosphere. He recalls the dark rituals so believable that the CD should contain a warning against evil forces. This is Black Death Metal which  is dirty, believable and not lacking very strong melodies. This Album ..I enjoy exactly the same way as true occult rites. Iran maniacs are playing with enthusiasm, energy and are able to draw up their dirty play. Their cruel stories really come to life while desecrating everything holy. Totally right godless black/death metal!

Track list:
1. Gorge of Blood
2. Convulsion
3. Kiss of Death
4. Isolation of Sense
5. Self-Mutilation
6. Kafir
7. Zurvancide
8. Aggression
9. Hallucination
10. Swamp
11. Filthy Calendar of the Time
12. Freezing
13. Massacre

Line up:
Nâghēs - Guitars, Vocals
Tarōmad - Drums


neděle 30. července 2017

Recenze/review - EARTH ROT - Renascentia (2017)


EARTH ROT - Renascentia
CD 2017, vlastní vydání

"Dobrý den, prosím vás, kudy se jde do pekla?": zeptala se mě taková krásná jemná dáma. Chvíli jsem přemýšlel a pak jí poradil, aby se vydala do Austrálie a vyhledala tam kapelu EARTH ROT. Ti již dávno vědí, jak se do podzemí dostat.

Australané jsou hudební extrémisté ve všech směrech. V jejich tvorbě můžeme nalézt jak death metal, tak black, grind, crust, tak klidně i občasné záchvěvy sludge. Je to vlastně jedno, hlavní je celkový dojem a ten je hodně bolestivý. Peklo je možné potkat opravdu na každém kroku.


"Renascentia" je albem, které vám pěkně pocuchá celou vaší nervovou soustavu. Je určeno pro všechny hudební maniaky, kteří mají rádi, když desky bolí jako trhání nehtů bez umrtvení. Líbí se mi špinavě znějící zvuk, obdivuji temnou atmosféru i určitý neklid, který je patrný snad ve všech skladbách. EARTH ROT se pohybují někde mezi normálem a šílenství, na tenké hranici zdravého rozumu. Působí jako zřízenci v pavilonu všech ztracených. Jsou naléhaví, maniakální, zběsilí. Lobotomie se oproti této desce stává procházkou v růžové zahradě. Trhám si vlasy strachem, tančím šamanský tanec plný krvavých stop. Extrémní metal připomínající natahování na skřipec! 


sumarizace:

Black/deathoví maniaci EARTH ROT jsou řádnými členy australské záhrobní scény. Jejich druhá deska je hnilobná, zákeřná, šílená a připomíná zápach čerstvě otevřených hrobů. Pro někoho se bude jednat jen o obyčejný hluk, ale pro nás, kteří trávíme dlouhé hodiny v podzemí, bude novinka těchto šílenců velmi chutným pokrmem. Co na tom, že nám jsou servírovány jen samé ohlodané kosti, práchnivé tkáně a absolutní zlo. Jsme napájeni překapanou tmou, smíchanou s pavučinami a znesvěcenou vodou. Australané moc dobře vědí, jak zhudebnit absolutní temnotu. Nejedná se sice o nic převratného, ale deska se velmi dobře poslouchá a doporučil bych ji všem, kteří rádi pořádají okultní seance. Zapalte svíce, obětujte Satanovi a přivítejte všechny nemrtvé. Pandořina skříňka je otevřena, peklo může začít! Špinavý a ošklivý death metal, který spasí všechny vaše černé duše!

Asphyx says:

The black/death maniacs EARTH ROT are the proper members of the Australian other world. Their second album is saprobic, cruel and crazy and it reminds smell from freshly open graves. This may be just an ordinary sound for someone, however for us who spend hours in underground is this new album from those crazy people very nice meal. Who cares that they serve us just some nibble bones, rotten tissues and an absolute evil. We are charged with filtered darkness which is mixed with spider webs and polluted water. These Australian guys knows exactly how to compose the darkness. This album is nothing epochal, however the album is very good to listen and I would suggest it for all of you who like to organize occult séances. Light up some candles, sacrifice all alive people to the Satan and welcome them. The Pandora´s box is open and the Hell can begin! Dark and disgusting death metal which will save your dark souls. 

Tracklist:
01. Terraform
02. The Ancient Fire
03. Waves of the Blackest Mire
04. Anachronous Oath
05. Panoptic Terror
06. The Bones That Lay Beneath the Earth
07. Bestial Shadow Forest
08. Funeral Pyre
09. Condemned to the Grave
10. Unfurled, The Cover of Darkness

band:
J.P. Bridgeman, T.S. Waterhouse, C.A.X. Dickie, D.J. Maloney

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE: Příběh sto třetí - Já a dvě kočky na rozpálené střeše



Příběh sto třetí - Já a dvě kočky na rozpálené střeše


Jsou dny, které si pamatujete potom celý život. Jsou chvíle, na které nikdy nezapomenete. Máte je navěky vyryté v hlavě, usazené někde vzadu v mozku a pokaždé, když vám je smutno nebo na vás jdou chmury, vytáhnete je jako archivní víno a plnými doušky vše vypijete.

"Ty seš tak bílej, že se na to nedá dívat, proč když máš poslední prázdniny, nejdeš taky na sluníčko?": plísnila mě zase máma, která vyrostla v přesvědčení, že jakmile vyleze slunce, musíme se všichni někde vystavit a grilovat svá těla. Vždycky jsem to nesnášel, možná spíš nenáviděl. Zdrhal jsem z pláží do vody, do stínů. Slunce mám rád, ale přímé pálení kůže nikoliv.

Kačenka se tomu smála, asi jí mé hubené bílé tělo připadalo hezké. Jenže Jana byla prodavačkou a holky z krámu, kde zrovna dělala, se chodily v té době hodně opalovat nahé. Bylo pěkné vyrazit na kole a potkávat holé zadky, poprsí a klíny různě po loukách, dole u Jizery i na lesních mýtinách. 

"Miláčkové, tak zítra, doufám že přijdete. Mám celý den volno a připravila jsem si pro vás překvapení": křičela na nás Jana, když jsme šli z Radouče. Celý den jsme proflákali na panelech, bylo vedro, že se nám nikam jinam nechtělo. Oba s Káčou stínomilové, pořád jsme se přesouvali, aby nás slunce nepálilo.

Druhý den kolem osmé už pražil beton a asfalt do nohou tak, že jsem na Staré město dorazil zpocený jako kůň. Takové ráno v bytě u Kačenky, s ledovým džusem, pivem a Saxon, by nebylo vůbec špatné. Ale slíbili jsme Janě doprovod, tak se šlo. Nejdřív samozřejmě rychlovka na gauči pod naštvaným papouškem a zrychlený šepot cestou ke hřbitovu. Tam bydlela Jana, v paneláku s mnoha patry. Zazvonil jsem, představil se jako opravář komínů (viz. slavný porno film) a Jana seběhla dolů.

"Milánkové, doufám, že máte ručníky a krémy, dneska je pořádnej hic": pronesla hned po pozdravu a nezbytné líbačce. Obě holky se tvářily tak nějak tajemně, mrkaly na sebe a já si připadal totálně mimo. Následovalo vyzvednutí všech potřebných věcí na opalování. Jana měla všechno připravené, protože já bych určitě zapomněl a Káča byla stejně bílá jako já.

Dvě lahve vína, nějaké pivo pro mě. Přenosná lednička, k tomu vábně obložené housky. "My někam jedeme?": ptám se nechápavě a děvčata se mi smějí zvonivým smíchem. Kráčíme k výtahu, já z nějakého mě neznámého důvodu zase dostanu další pusy a už nás zdviž pošle do posledního patra. Prolezeme pletivem, které tam je kvůli tomu, aby nikdo nechodil na střechu. Jana tady očividně bývá často. Jsme tu sami. 

Holky roztáhnou deku a donutí mě, abych se svlékl do trenek. Jsem naštvanej, ale jen do doby, než si sundají trička. Vypadají nádherně, spíš překrásně. "Musíme tě namazat": chichotají se a já si vzpomenu na pár velmi hezkých porno filmů s podobným příběhem. Do kazeťáku Sodom, já oblemcaný krémem (jak já tohle nesnáším!). Slečny už se rozvalují na dece a já v protestu usedám do stínu k výtahové šachtě.

Pak se pije víno, já pivko, Jana si odskočí domů a na nás přijde s Kačenkou touha. Když jsme v nejlepším, rozletí se dveře a v nich další smích. Přiznám se, že tenkrát jsem vyloženě čekal, že se holky domluvily na trojce - určitě bych nebyl proti. Ale nestalo se tak. Utekl jsem za zeď, asi vypadal směšně, ale Jana pak taktně na chvíli ještě odešla, aby bylo dokonáno.

Byl jsem slastně vyčerpaný, hráli zrovna Saxon a u těch usínám rád, tak jsem se na té roztažené dece odebral do říše snů. Zdály se mi divoké příběhy, plné ženských ňader, klínů a tuny lásky. Probuzení bylo sladké a bolestivé zároveň. Kačenka zrovna mazala Janu. Vypadaly úžasně sexy, ty klouzající ruce po oblinách, s jemným vzdycháním a šepotem. Musel jsem si lehnout na břicho a sledoval všechnu krásu dál. Nasával jsem ji na příští ošklivé roky, na celý život, napořád.

"Tedy holky, škoda, že nejste lesbičky, to by bylo něco": zahlásil jsem, aby se vědělo, že už nespím. Myslel jsem, že s tím vším laškováním přestanou, ale mohlo za to asi víno, slunce a mládí. Hladily se dál, chvílemi naznačovaly věci, které se nám chlapům tolik líbí. Prsatá, krev a mlíko a mladá pružná gazela. A já tam seděl, koukal s otevřenou pusou. Protože v těch dvou svíjejících se tělech bylo kus erotiky, ale takové té jemné, hezké, nic sprostého.

"My jsme se na tebe domluvily, protože budeš mít svátek": šeptala Káča. Kdybyste viděli ty dvě krásná mladá dívčí těla a vedle mě, spáleného do přesného odstínu prasečí růžové, asi byste se smáli. Jenže pro mě se jednalo samozřejmě o krásný sen, o budoucí vzpomínku. Ony byly jako dvě kočky na rozpálené střeše z eternitu. Svíjely se, dělaly divy s krémem na opalování. 

Pak musela Jana se smíchem odejít, protože jsem už nevydržel. Nejdřív jsem samozřejmě myslel, že bude vše pokračovat i se mnou, ale život není film a v nás bylo přeci jen také dost studu. Vždyť nám odbíjel teprve sedmnáctý rok. 

Nevím, jestli jste někdy vykonávali ty příjemné záležitosti, které se ve dvojicích dělávají, na střeše nějakého domu, ale můj bílý zadek snad ten rok poprvé spařil slunce. Je sice s podivem, že jsem si jej během těch několika přenádherných chvil spálil, ale stalo se. "Tak co miláčci, jaké to bylo?": přinesla Jana další pití. Mlčel jsem, protože chlap je v sedmnácti spokojenej vždycky. Kačenka se jen usmívala. Já jen litoval, že se holky nedomluvily trošku na delším pokračování.

Sedli jsme si do kroužku, já pořád zíral na všechna ta prsa a klíny a pil jsem rychle pivo, aby nezteplalo. Povídalo se. O všem možném a jak nám pronikal do mozků a krve alkohol víc a víc, tak byly řeči odvážnější, smyslnější a odvázanější. Já se pak na tom všem sluníčku neskutečně opil. Předváděl se, jak chodím po ochozu nad městem. Dělal jsem si srandu (já jsem pan Tau!), že když slítnu dolů, tak dopadnu hned na hřbitov, přímo do rakve. A že za ušetřené peníze chci, aby se holky každý rok jednou tento den na mém hrobě pomilovaly.

Dnes už bych měl závratě a asi bych opravdu spadl, ale tenkrát se vzduchem vznášeli Sodom, Kreator, speciálně pro mě přinesení Vader a já měl krok pevný jako skála. Byla i pařba, mávání vlasy, obě holky do půl těla, houpající se prsa, poskakující zadky. Jak říkám, nezapomenutelný zážitek. 

Padl večer, vše bylo dopito. My seděli na kraji paneláku, koukali dolů na sídliště, na hřbitov, na babičky jdoucí položit květiny na hroby svých manželů, na továrnu, kam bych měl za pár měsíců nastoupit, jeden na druhého. Mé milé slečny, už jen v kalhotkách, v tričkách Slayer a Saxon, ale pořád bez podprsenek. Možná ještě víc sexy, protože tajemno zvyšuje touhu. 


Nevím jak jsme tam zůstali dlouho. Možná celou věčnost. Nechtěl jsem, aby to skončilo. Protože jsem, jako kluk vyrůstající mezi šesti bratranci, poprvé ten večer nahlédnul i do ženské duše. Nerozuměl jsem jí, to asi ani nejde, ale vnímal ji, obdivoval. My kluci měli všechno jednoduchý. Chodilo se na pivo, na metal, na panely a u holek nás zajímalo hlavně TO jedno. Ale tenkrát, nad tím pomalu vychládajícím městem, jsem si toho hodně uvědomil.

Nechtělo se nám loučit, všichni jsme nějak beze slov cítili, že krása okamžiku, celého rozpáleného dne, se už nebude nikdy opakovat. Všechno je někdy poprvé a pro mě vlastně i naposledy. Opalovat se na panelák jsem už nikdy nešel. Jednak jsem dostal úžeh, byl spálený jako kus černého masa a hlavně - nechtěl jsem si ten zážitek pokazit srovnáváním. Musel jsem si jej uchovat, zakonzervovat a navždy vypálit do paměti.

Jana mě líbala na rozloučenou o trošku déle, než by asi měla, ale tentokrát ji Kačenka neokřikla. Věděla, že moje srdce stejně patří jen a jen jí. Šli jsme pomalu noční Boleslaví, dál si povídali o životě a o budoucnosti. Ta se měla za několik málo měsíců změnit, otočit se o 180 stupňů do pekla, ale to jsme ještě nevěděli.

Vždycky jsme se líbali dole před domem, pak jen metalové plácnutí do dlaně a já čekal, až se rozsvítí okno u Kačky v pokoji. Pokaždé jsem ještě vyšplhal po hromosvodu, dal další pusu v okně a už jsem si to pádil dolů na sídliště. Všude se vznášel vyprahlý vzduch a beznaděj opilých dělníků ze Škodovky. V posteli jsem nevěděl, jak si mám lehnout. Jednak jsem byl spálený po celém těle, ale hlavně se mi do snů neustále promítala dvě krásná mladá dívčí těla s kočičími pohyby.

Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

sobota 29. července 2017

Recenze/review - TEMPLE OF VOID - Lords of Death (2017)


TEMPLE OF VOID - Lords of Death
CD, LP, TAPE 2017, Shadow Kingdom / Hells Headbangers


for english scroll down please

Strhávám pomalu oblečení, jsem jako černý motýl, líhnoucí se z kukly. Našlapuji bosýma nohama na chladnou zem. Ještě pár kroků a čeká mě věčnost. Přede mnou ledová voda, stromy sklánějící se nad vší tou nádherou. Již jen chvilku, už pouze pár okamžiků a rozplynu se v nicotě. 

Poslouchám novinku death doomových TEMPLE OF VOID a připadám si jako při sebevraždě utopením. Do úst i všech pórů těla mi pronikají studeně se tvářící melodie. Jsem obestřen temným závojem chladných vln. Zadržuji dech a nejdřív se mé srdce vzpírá. Nakonec podléhám, jsem zpopelněn v nekonečných mlhách snů.


Na albu "Lords of Death" je vše potřebné pro klidné spočinutí, pro poslední věci člověka před smrtí. Američané mají neskutečnou schopnost nahrát na jednu desku odkazy starých ASPHYX, INCANTATION, případně HOODED MENACE, SOLOTHUS, COFFINS. ANATOMIA, WINTER. Skladby mají nádherně mrazivou strukturu, jsou doslova drásající. Pronikly do mého nitra, aby tam způsobili obrovskou paseku námrazy. Vznáším se jako utopenec v neklidné řece zapomnění. Studené oči, vychladlé ruce. Už jsem na druhé straně, na onom světě. V království vynikajícího death/doom metalu v podobě, v jaké ho hrají TEMPLE OF VOID. Tahle nahrávka je jako dokonale vybroušený černý křišťál. Vynikající!



Asphyx says:

I'm pulling my clothes slowly, I'm like a black butterfly hatched from the pupa. I walk my bare feet on the cold ground. Just a few more steps and eternity waits for me. Ice water comes before me, the trees bend over all that splendor. Just a moment, just a few moments, and melting in silence.

I'm listening to the news of the death of doom TEMPLE OF VOID and I feel like comitting suicide by drowning. The mouths and all pores of my body are penetrated by cold-faced melodies. I am surrounded by a dark veil of cold waves. I hold my breath and my heart is defiant first. Finally, I succumb, I'm cremated in the endless fog of dreams.


The album "Lords of Death" is all you need for a quiet rest, for the last thing before death. Americans have an incredible ability to record on one record links of old ASPHYX, INCANTATION, or HOODED MENACE, SOLOTHUS, COFFINS, ANATOMY, WINTER. The compositions have a wonderfully frosty structure, literally drastic. They penetrated in me to cause a gigantic shadow of freezing. I am floating like a drowning man in a restless speech of oblivion. Cold eyes, cold hands. I'm on the other side of the world. In the Kingdom of Exceptional Death / Doom Metal in the form of the TEMPLE OF VOID. This recording is like a perfectly carved black crystal. Excellent!


tracklist:
1. The Charnel Unearthing
2. Wretched Banquet
3. A Watery Internment
4. The Hidden Fiend
5. An Ominous Journey
6. The Gift
7. Graven Desires
8. Deceiver in the Shadows 

Few questions – interview with death/doom band from USA - TEMPLE OF VOID.


Few questions –  interview with death/doom band from USA - TEMPLE OF VOID.

Answered Alex Awn.


Ave, can you introduce your band to our readers? – When was it founded and what style of music do you play , etc.?

Temple of Void is a death/doom band from Detroit. We formed in the darkness of winter in 2012. Our music is a window into another world. One of horror. One of the supernatural. We take old school death metal riffing and blend it with atmospheric doom. That is the Temple.


Where and under what conditions were you recording the new album? Who was in charge of sound, production and mastering?

We keep everything close to home. We work out of Detroit. Our studio of choice is fittingly called “Mt. Doom.” Clyde Wilson is the knob-twiddler. He captured the onslaught and tried his best not to get crushed under the weight of The Riff. He’s our brother in Doom. 

How many copies were released and which medium was used for this new edition (CD, digital, vinyl, cassette)?

400 color vinyl, 100 black, 1000 cds, 100 tapes, infinite downloads. 

Who is the author of the lyrics and how were they created and about what do the lyrics deal with?

Our esteemed vocalist, Mike Erdody, pens all our lyrics. He draws on a myriad reference points to concoct his stories. Sometimes he references classic literature, sometimes classic cinema, and sometimes it’s his own stories he’s putting down on paper. Whatever he does though, is his own interpretation and unique point of view. Every track is like a short story in a paperback horror anthology. That’s our approach to Temple of Void. 


Who created the logo of the band, and who took care of the graphics and the website? What about you and social networks? Do you consider these things important? 

I’m a Creative Director by trade, so it’s natural for me to handle our logo and overall presentation. We contract artists to paint or illustrate for us sometimes, but overall I do the majority of it. Mike is a very talented artist so we use his drawings. We try and keep it in-house as much as possible. Brent and I both handle social media and PR. 

Which label did you choose for releasing your album and why this label? Are you satisfied by how your label represents you and takés care about you?

Shadow Kingdom signed us for a couple record deal. Hell’s Headbangers chipped in and co-released the LP this time around.


Which bands do you idolise and where do you get your inspiration?

I can’t say we idolize anybody. That’s not how we really look at things. We’re influenced by the likes of Asphyx, Bolt Thrower, October Tide, Paradise Lost, Katatonia, Morbid Angel, Deicide, Cannibal Corpse, early Opeth, etc. 

How many gigs have you played? Which type of gigs do you prefer, whether it's (clubs or festivals) and which of your performances would you consider as the best? 

We try to keep it quality over quantity so we’ve only played about 30 gigs in our existence thus far. We don’t want to be a commodity you can see any weekend. We’re curating our gigs more carefully these days. Fests are always a lot of fun. ShadowWoods was one of the best. We were camping there in the woods and got to play with our friends in Cemetery Filth, Acid Witch and Tombs. Also, playing the Maryland Deathfest pre-show was killer. We were direct support for our brothers in Ruinous. Our favorite show to date was probably direct support for Black Dahlia Murder in Detroit. Huge show. Our first time with our fog machines and own lights. Great stage and sound. 


What about your plans for the future? What do you want to achieve with the band?

We’re a selfish lot. We’re only interested in writing, recording and playing music that’s personally inspirational and cathartic to the five of us. If we dig what we’re doing then that’s truly all that counts. If others like what we do that’s a bonus. But it’s never a driving force for what we do. We’ll see what the future holds. We already have a couple more releases scheduled. We’re currently writing for them and expect to record at the end of the year. We’ll focus on album three after that. I’m sure a trip to Europe is on the horizon very soon…

How and where can your fans contact you? Can you provide some contact information?

Facebook.com/templeofvoid
Templeofvoid.bandcamp.com
Youtube.com/templeofvoid

Thanx for the interview.

Thank you. Bang that head.

pátek 28. července 2017

Recenze/review - UNDERGANG - Misantropologi (2017)


UNDERGANG - Misantropologi 
CD 2017, Dark Descent Records

for english please scroll down

Znesvětili mé tělo, zničili mou mysl a zavřeli mě do staré špinavé kobky. Hniji zde zaživa, zazděn a zneuctěn. Prý jsem se rouhal nesprávným směrem a vyznával temné síly. Žil jsem dlouhá léta ve stínu a věřil jen sám v sebe. Těším se, až si zatančím se svojí smrtí, až přejdu na druhou stranu a budu do skonání světa poslouchat novou desku dánských maniaků UNDERGANG.

Dánové letos vydali album, které vás přenese po časové ose o spoustu let zpět. Z reproduktorů na mě začali vylézat shnilí červi, mé tělo i mysl se začaly rozpadat a v pokoji kapala ze stropu zkažená krev. Exhumoval jsem své tělo, uložené kdysi v devadesátých letech do hromadného death metalového hrobu, abych spolu s UNDERGANG blahořečil pravý, nefalšovaný, reálný smrtící kov. Svět zase jednou hoří spravedlivým plamenem smrti! 


UNDERGANG na svém letošním počinu opět velebí klasický záhrobní death metal ve stylu ROTTREVORE, DISMA, FUNEBRARUM, ABHORRENCE, INCANTATION, OBITUARY, PESTILENCE, BOLT THROWER a spousty dalších temných věrozvěstů. Na rakvích znovu nadskakují víka, rozpadají se prašivá těla nemrtvých. Přátelé, troufám si tvrdit, že Dánové patří k jedněm z nejlepších, co se snaží držet vlajku starého death metalu hrdě vztyčenou. Měl jsem tu čest i naživo a byli skvělí. Stejně jako na "Misantropologi". Album v sobě obsahuje tajemnou formuli pro vyvolávání zlých sil, nutno zmínit i velmi dobrý zvuk a vokál. Trojice válečníků jakoby pomocí své hudby ničila vše živé i neživé. Nahrávka se pro mě stala jednou z nejhranějších tento měsíc a plně vystihuje veškeré záhrobní rituály, které se odehrávají na hřbitovech po setmění. Vynikající starodávný death metal, zahraný s hnilobou v srdci! 


Asphyx says:


They desecrated my body, destroyed my mind and they locked me into an old dirty cell. I decay here alive, walled and dishonoured. They told me I blasphemed the wrong direction and confessing the dark forces. I have lived in the shadows for many years and believed only in myself. I am looking forward to dance with my death, to go to the other side and listen to the new album by Danish maniacs UNDERGANG.

Those Danes released an album which will take you many years back. There are worms climbing from the speakers. My body and my mind have started to fall apart and the blood tapped from the ceiling. I exhumed my body which was once in the 90s putted into the mass death metal grave to unite with UNDERGANG and bless the real death metal. The world is once again burning with the right flame of death!

UNDERGANG blessed the classic death metal in the style of ROTTREVORE, DISMA, FUNEBRARUM, ABHORRENCE, INCANTATION, OBITUARY, PESTILENCE, BOLT THROWER and many other dark messengers. The lids of coffins popped up again, the dead bodies decay. Friends, I dare to say that the Danes are one of the best who try to hold the death metal flag proudly. I hear them live and it was amazing. Just like on “Misantropologi”. The album contains a mysterious formula for evoking evil forces, including very good sound and vocals. The trio of warriors destroys everything alive and inanimate with their music. This record became one of the most played in my collection during this month and it fully describes all the gravest rituals that take place in the cemeteries after dark. Outstanding ancient death metal, played with rot in their hearts!

Tracklist:
01. Efter obduktionen 3:11
02. Sygelige nydelser (del I) Apotemnofili 1:13
03. Klynget op i en galge af egne indvolde 2:10
04. Skåret i småstykker 4:14
05. Lymfatisk drænage 2:28
06. En bedemands bekendelser 3:04
07. Væskende sår 2:31
08. Sygelige nydelser (del II) Tafefili 1:25
09. Tvangsfodret pigtråd 4:48
10. The Chasm (Disgrace Tribute) 2:37

band:
Anders Pedersen - Drums
Sam Osborne - Bass
David Mikkelsen- Guitars and vocals

čtvrtek 27. července 2017

Recenze/review - LIFELESS - The Occult Mastery (2017)


LIFELESS - The Occult Mastery
CD 2017, F.D.A. Records

for english scroll down please

Na trůn usedl další bastard, aby ničil postupně lidský rod. Raději jsme unikali po večerech na onen svět, abychom si pročistili mysl pravým švédským death metalem. Bylo nám v záhrobí lépe, než v dnešní realitě. Poslouchali jsme stále dokola nové album německých LIFELESS.

Pánové ctí staré death metalové pořádky bezezbytku. Jsou ledově melodičtí, ostře nekompromisní a zároveň ničiví. Novinka už při prvním poslechu připomíná tanec na hrobech našich předků. Máte chuť na severský death metal? Máte rádi smrt uhranutím? Tak neváhejte a tuhle desku si pořiďte.



"The Occult Mastery" je albem, které odsýpá jako valící se lavina. Zároveň v sobě obsahuje mrazivé motivy vytažené odněkud ze švédských hřbitovů. LIFELESS nejsou ničím noví, ani překvapiví, ale jejich tvorba je přesvědčivá a uvěřitelná. Zvukově dobře ošetřená nahrávka nechává vzpomenout na staré dobré devadesáté roky, kdy světu vládly kapely jako ENTRAILS, DISMEMBER, ENTOMBED. Němci navíc přidávají svoji vlastní tvář. Líbí se mi chlad a staroba, které z desky cítím, líbí se mi provedení. Občas se skupina sice neubrání až příliš dlouhému přemýšlení a některým skladbám by slušel větší tlak, ale to berte jen jako povzdychnutí starého zmlsaného death metalisty. Album si užívám, rád jej pouštím do svého pokoje i mysli. LIFELESS vydali devět songů, ostrých jako břitva. Velmi dobrá deska, která zmrazí vaši duši!



Asphyx says:

There is another bastard on the throne to destroy the human race. We rather escaped to the other world during nights to clear our minds with some real Swedish death metal. We felt better in the beyond world than in the reality. We listen to the new album by German LIFELESS over and over again.

Those gentlemen honour the old death metal orders without rest. They are icy melodic, sharply rigid and devastating. The new album feels like dance on graves of our ancestors. Do you want to listen to some Nordic death metal? Do you like death by bewitch? They do not hesitate and buy this album.


“The Occult Mastery” is an album which goes like an avalanche. At the same time is has some cold motives drawn from Swedish cemeteries. LIFELESS are not extraordinary or new, they do not surprise but their music is so real and convincing. The album has good sound and it reminds you the good old 90s when there were the bands like ENTRAILS, DISMEMBER, ENTOMBED. Those German also added their own form. I like the coldness, oldness which you can feel from the album. There are some too long thoughts and some songs would sound better with more pressure. But that is just a comment from an old death metal fan. I enjoy this album and I like to put this music in my soul. LIFELESS released nine songs which are sharp as a knife. Very good album which will freeze your soul!

Tracklist:
01. Prelude: Kali Yuga
02. The Occult Mastery
03. Progenies of a Cursed Seed
04. From Chaos Our Order Shall Rise
05. Delusions of Grandeur
06. Rites of Desolation
07. Interlude: Dystopia
08. Insanity Reigns
09. Throes of Dawn

band:
Marc - Vocals/ Guitar,
Daniel - Drums,...

Jan - Guitar,
Sascha - Bass

Rozhovor - MEMORIAM - Dá se říct, že Memoriam vznikli na počest památky Martina Kinddie Kearnse.


Rozhovor s death metalovou kapelou MEMORIAM.

Odpovídal Karl Willetts.

Přeložila Duzl, děkujeme!

Ave MEMORIAM! Vaši letošní novinku „For the Fallen“ poslouchám pořád dokola a „nemůžu se jí zbavit“! Myslím, že se opravdu povedla. Jak to vidíš s odstupem ty? Změnil bys něco? Jak vůbec reagují na skladby fanoušci? A co recenze, kritiky?

S reakcemi, které se k nám dostávají z celého světa jsme opravdu spokojeni. Samozřejmě tady existuje pár kritiků, kterým se to nelíbí, protože to není jako Bolt Thrower nebo Benediction, ale nemůžeš se zavděčit každému a našim záměrem nikdy nebylo vytvořit album, které by znělo stejně jako Bolt Thrower nebo Benediction. S Memoriam se snažíme vytvořit náš vlastní zvuk a identitu.


Pod parádním obalem vaší desky je podepsán Dan Seagrave. Jak jste motiv na album vlastně vybírali? Slyšel Dan pro inspiraci vaše nové album? Osobně jsem letos na death metalovém CD zatím neviděl lepší obraz.

Z obalu jsme naprosto nadšení. Dan vytvořil fantastické umělecké dílo z malé představy, kterou jsme mu dali. Poslali jsme mu dema, které jsme měli nahraná, spolu s názvy skladeb a řekli mu, že chceme nadpozemský pohřební průvod pochodující zdevastovanou krajinou...a to je přesně to, co udělal.

Jakým způsobem u MEMORIAM vnikají nové skladby? Jak probíhá samotný proces tvorby nového materiálu? Kdo je autorem hudby?

S veškerými nápady přišel Scott – většinou nám je pošle mailem v MP3 formátu se základní strukturou skladby. Pak si vybíráme to, co se nám líbí a když se dostaneme do zkušebny, tak to potom dáme všechno dohromady. Frank je opravdu profík a má spoustu zkušeností se skládáním a my víme, co moc dobře funguje. Jakmile máme základ včetně bicích, vezmu si to a začnu pracovat na textech a názvech skladeb. Je to rychlý proces.

Kdo je autorem textů pro „For the Fallen“ a o čem pojednávají? Kde pro témata berete inspiraci?

Texty ke skladbám píšu já. Inspiraci čerpám přímo ze zkušeností, ze světa kolem nás. Vždycky tady bude velká inspirace válkou, to je to, čeho se držím a nehodlám s tím přestat. Nicméně v Memoriam se vyskytují více politická témata spolu s tématem smrti, smutku a lítosti. To je to, s čím jsme kapelu zakládali.


Zvuk „For the Fallen“ mixoval váš kytarista Scott Fairfax. Líbí se mi, že zníte studeně, prašivě a zároveň čitelně. Vypadá to, že Scott odvedl vynikající práci. Mě by zajímalo, jak novinka vznikala? Mluvili jste všichni do výsledného zvuku? Nelákal vás třeba nějaký jiný zvukový mistr, který by na vaši nahrávku nahlížel s větším nadhledem, Scott je přeci jen příliš zainteresován.

Jsme spokojeni s tím, jak album dopadlo. Je to časový dokument a Scott pracoval tvrdě po boku producenta Ajjeta z Hellfire studia. Nahrávání zabralo pouze dva týdny, většinou víkendy a to večer kvůli našim pracovním a rodinným závazkům. Mnohem déle nám však zabral mix alba, abychom dostali přesně takový zvuk, jaký jsme chtěli. To nám zabralo něco kolem čtyř týdnů.

Hrajete typický, klasický „starý“ death metal. Nikdy jste z téhle cesty neuhnuli, jste „ortodoxní“. Osobně je to jeden z důvodů, proč se mi vaše tvorba tolik líbí, ale nelákalo tě někdy zkusit hrát něco trošku jiného, nějak tvorbu MEMORIAM ozvláštnit?

Vyzkoušeli jsme s Memoriam nějaké nové nápady, například zvuky, které pomáhají doplňovat dynamiku, protože jsme čtyřčlenná kapela. To je něco, co jsem nikdy předtím nezkoušel. Obecně však máme tendenci se držet toho, co víme, že funguje. Viděl jsem v průběhu let spoustu kapel experimentovat s novým zvukem a nakonec to má spíš tendenci odradit fanoušky. Memoriam bude mít vždy na sto procent kořeny v oldschool death metalu.


Novinka „For the Fallen“ vyšla také na gramodesce. Jaký máš vůbec vztah k vinylům? Sbíráš je? Máš rozsáhlou sbírku? Některé kapely dnes prodají víc vinylů než CD. Jak jste na tom vy?

Byl jsem velkým sběratelem vinylů. Pocházím z doby než byly CDčka a vždycky jsem upřednostňoval hmatatelnou podstatu vinylu. Obal alba pro mě byl vždy důležitý a myslel jsem na to i při „Far The Fallen“. Miluji kvalitu zvuku vinylu,dokonce i malé škrábance, které dávají vinylu vlastní identitu. Nicméně jsem musel prodat před pár lety celou svou sbírku, když jsem se dostal do finančních potíží (děti jsou drahé). Nevím jak jsou na tom prodeje v tuto chvíli, tak nemůžu říct, zda se vinylů prodalo více, než Cdček, ale vzhledem k množství variant, které NBR vydalo na vinylech by mě to nepřekvapilo.

Když se ještě podíváme na začátek…Co bylo vlastně tím prvním impulsem, že jste dali dohromady MEMORIAM?

Memoriam vznikl v podstatě na konci roku 2015. Po tragické ztrátě Martina Kinddie v září 2015 se Bolt Thrower rozhodl pozastavit činnost kapely na neurčito. Strávil jsem několik měsíců přemýšlením o tom, co chci dělat se svým životem a rozhodl se, že život je příliš krátký na to, abych seděl a čekal jak se rozhodnou ostatní. A tak jsem vytvořil novou kapelu se svými starými kamarády – zakládajícím bubeníkem Bolt Thrower a Frankem z Benediction. Ze začátku jsme se scházeli spíš pro zábavu a abychom dostali radost zpět do našeho života a všechno to nějak rostlo. Dá se říct, že Memoriam vznikli na počest památky Martina Kinddie Kearnse.


Zpíváte a hrajete o válkách. Kolikrát volíte poměrně kontroverzní, historicky sporná témata. Už se vám někdy stalo, že jste s tím měli někde problémy, zakázali vám koncert, obvinili vás z militarismu apod.?
Ano, válka byla stálým tématem a zdrojem lyrických inspirací po celou dobu mé kariéry zpěváka death metalové kapely. Ale vždy jsem k tomu přistupoval z psychologického hlediska. Nikdy jsem neřekl, že je válka dobrá nebo špatná – je to jen příznak lidské nátury. Nikdy jsem se nezajímal o to psát o krvi a gore tématech války, ale o způsobu, jak válka ovlivňuje lidi. Takže jsem nikdy neměl nikoho, kdo by zpochybňoval mé texty, protože v nich není nic sporného. Pouze jednou jsme museli zkrátit set v roce 1992 na tour v USA s Bolt Thrower, když byl koncert narušen nacistickými skinheady.
A co historici, fanoušci apod.? Neměli někdy připomínky k tomu, že je nějaký text nepřesný, že jste čerpali z jiných, „nesprávných“ zdrojů, případně neozvali se pamětníci, veteráni?
Jak už jsem zmínil, nemluvím o faktických podrobnostech ohledně války, ale snažím se zkoumat její dopady na lidi. Hodně vědeckých vojenských historiků mě kontaktovalo, že se zajímají o hudbu a texty, které tvoříme, stejně tak, jako členové vojenských sil z celého světa a další lidé, kteří se nacházeli ve válečných zónách zjistili, že jim naše muzika a texty, které jsem napsal pomohly v situacích, které tam zažili.
Jste kapela složená ze samých slavných osobností. Každý z vás je umělcem, který se chce nějak vyjádřit, dát do muziky kus sebe. Nestává se vám, že máte třeba při nahrávání na něco každý jiný názor? Jste schopni se třeba pohádat? Kdo má nakonec rozhodující slovo?
Termín „superkapela“ mě vážně pobavil - my jsme jenom 4 kamarádi, kteří dělají hudbu, která je baví. Není mezi námi žádné ego a my se opravdu těšíme na setkání jednou týdně ve zkušebně, abychom si zahráli skladby, které jsme již napsali a skládali nové. V naší životní fázi jsme velmi vděční za tuto příležitost, kterou máme. Jistěže máme neshody ohledně způsobů, jak se některé věci dělají, ale máme dost zkušeností na to, abychom to dokázali společně vyřešit jako přátelé. To je to, o čem je Memoriam - oslava života prostřednictvím Death Metalu!
Jak dáváte dohromady koncerty? Každý z vás působí ještě v jiných kapelách. Kdo dostane nakonec přednost, když se vám překrývají termíny? A samozřejmě se musím zeptat...přijedete někdy k nám, do České republiky?
V tuto chvíli se na 100% soustředíme na Memoriam, takže v tomhle není problém.


Co chystají MEMORIAM v nejbližších měsících? Už připravujete nový materiál pro další desku?
Během léta jsme poměrně zaneprázdněni a to až do konce září. Hrajeme na mnoha evropských festivalech a máme i několik klubovými koncertů. V říjnu 2017 máme v plánu jít do studia nahrávat naše druhé album. V současné době pracujeme na novém materiálu. Máme již 4 nové skladby, na kterých pracujeme a jednu z nich nazvanou „ Nothing Remains“ jsme začali hrát i živě. Je v podstatě o demenci, to je něco, s čím se potýká má matka a má to velký dopad na můj život.
Děkuji za rozhovor a přeji co nejvíce vítězství na death metalových bojištích. Přeji spoustu prodaných nosičů, stovky šílených fanoušků a tuny dobrých nápadů. Ať se vám daří i v osobním životě.

Díky za tvou podporu!!!