Recenze/review - POWER FROM HELL – Devil's Whorehouse (2015)

POWER FROM HELL – Devil's Whorehouse

CD 2015, Hells Headbangers Records

Taky máte někdy ten pocit, že kdybychom neměli u sebe chytré telefony, notebooku, tablety, herní konzole a neustálé připojení k internetu, že by pro spoustu z nás skončil svět? Nedávno jsem zažil několik hodin potmě v práci při odpojené elektřině a můžu vám říct, že sledovat obzvlášť pohledy mladších kolegů bylo k nezaplacení. Oni vůbec nevěděli, co mají dělat! Byli zmatení, byl jim narušen rituál dne. My, co si ještě pamatujeme zábavu bez elektroniky a práci bez komputerů, jsme byli relativně v pohodě. Člověk si najednou uvědomí, že zažil dobu, která se už pravděpodobně nikdy nevrátí. Ještě že existují jedinci jako je muzikant SODOMIC z Brazílie, kteří nám dokážou rozjitřit vzpomínky a vrátit nás do časů, kdy se spolu ještě kamarádi bavili, ne komunikovali. Tenhle maniak vzal staré black, thrash, speed, heavy metalové postupy, smíchal je dohromady v jeden šílený retro celek a výsledkem je loňské album „Devil's Whorehouse“.

Pokud se budeme dívat na novinku pohledem dnešního běžného metalového strávníka, případně renomovaného hudebního kritika, zahodíme ji do koše, odplivneme si a budeme nekonečně kroutit hlavou, cože si nám to dovolil SODOMIC vůbec poslat. No jo, ale já si dobu starých vinylů, plesnivého zvuku, rozjetých VENOM, MASTER´S HAMMER, BATHORY, CELTIC FROST, HELLHAMMER a spousty dalších (napadají mě ještě v některých momentech NUNSLAUGHTER) pamatuji a tak jsou pro mě POWER FROM HELL velmi příjemnou záležitostí. Ne, opravdu to není nic zásadního a určitě to nebude předmět časté diskuze internetových mudrlantů, ale spíš krásný dárek pro všechny pamětníky. SODOMIC má totiž jednu úžasnou schopnost. Přes všechnu tu špínu, patinu a staro školský přístup umí napsat dobrou skladbu. V určitých momentech sice lehce stereotypní, ale perfektně se poslouchá. Velmi často, neustále se k desce musím vracet a těším se na každý další poslech.

Mívám vždycky chuť si sednout, zhasnout všechna světla a nechat rozeznít pokojem dávnou plesnivinu. V jednoduchosti je síla, to zde platí stonásobně. Hrozně se mi líbí, že je hudba oproštěna od všech dnešních pozlátek, různých rádoby ekvilibristik i přeřvaného zvuku. Líbí se mi to až „primitivní“ nadšení z obyčejného riffu, z kousku objevené tmy. Je to zkrátka neskutečná pohoda přátelé a toho si v dnešním světě cením nadevše. Mám sto chutí odjet na chalupu, ihned po příjezdu vylézt na půdu, oprášit staré vinyly a vypnout všechny elektrické přístroje. Je to jako s jídlem. Dnes tolik oblíbené nasekané kousky čehokoliv, zalité směsí koření, přes které není cítit základní potravina, nikdy nemůže nahradit poctivé obyčejné rustikální jídlo. Možná to bude znít jako stěžování starého pána, ale já si zkrátka nemůžu pomoct. Vždycky budu hledat poctivost, upřímnost a rovnost, než překomplikované zbytečnosti. Howgh!

„Devil's Whorehouse“ je pro mě vzpomínkou na staré dobré metalové časy, kdy se ještě hrálo hezky na rovinu. Za touhle deskou stojí muzikant, který si říká SODOMIC. Je podepsán pod všemi nástroji i vokálem. A jde mu to víc než dobře. Tohle je hudba pro staré fanoušky, kteří ještě nezapomněli na to, jak má znít pravý, reálný metal. Líbí se mi odkazy do osmdesátých let, líbí se mi zvuk, líbí se mi i jednotlivé nápady. Navíc je pak přidáno ještě několik kilo plesniviny, tmy a černé energie. Pokud si budete chtít udělat příjemný a skvěle odvedený výlet do starých časů, budete určitě spokojeni jako já. A teď už mě prosím nechte, musím zhasnout všechna světla, otevřít si láhev něčeho dobrého a věnovat se temnotě! POWER FROM HELL nahráli album, u kterého vám budou praskat staré kosti! Vynikající záležitost!

Asphyx says:

“Devil´s Whorehouse” is a memory of the old good metal days – when people played honestly. This album is made by a musician called SODOMIC. He is the one who signed with every vocal and instrument. And he is very good. This music is for old fans who didn´t forgot how the real metal should sound like. I like the heritage of the 80ths, the sound and each idea. And there is a few pounds of mouldiness, darkness and black energy. When you want to do a nice journey to the old days, open a bottle of something good and enjoy darkness! POWER FROM HELL recorded an album which will make your old bones crush! Excellent thing!

Seznam skladeb:

Old Metal

Revelations of the Flesh

Howling at the Blood Moon

Armageddon

Nightcrawler

Torture Garden

666 Ways to Blasphemy

Black Forest

The Evil and the Lust Never Sleeps

Mais um Ano Esfria (Velho cover)

Long Road to Hell

Čas: 35:00

 

Sestava/band:

Sodomic    - vokály, kytara, baskytara

http://powerfromhell.bandcamp.com/

http://www.facebook.com/pages/POWER-FROM-HELL/118053128270317

http://www.hellsheadbangers.com/

Recenze/review - GHOULGOTHA - To Starve The Cross (2016)

GHOULGOTHA - To Starve The Cross

CD 2016, Dark Descent Records

Nedávno jsem někde četl, že dochází k nezvratitelným změnám celého lidského druhu. Díky tomu, jaký zažíváme blahobyt jsme ztratili víru jak v Boha, tak v rodinu a poslední dobou dokonce i v peníze. Potácíme se někde na počátku chaosu. Teorie končila jak jinak než apokalypsou. Když jsem dostal na recenzi druhou desku amerických GHOULGOTHA, říkal jsem si, že tahle kapela svoji víru ještě nenalezla. Na jejich prvotinu jsem kdysi psal také pár slov a výsledkem pro mě byl čistý průměr. Letos je to bohužel hodně podobné. Album je obestřeno hrozně divným zvukem, přijde mi, jakoby to pánové nahrávali někde ve zkušebně. Celou desku se sice pohybujeme na pomezí deathu a doomu, ale opět k žádnému vzájemnému přenosu emocí mezi mnou a hudbou nedošlo. Nahrávka je to pro mě absolutně neucelená, zmatená, nezáživná a nebál bych se říct i nudná.

Nevím jak to uslyší páni kritici, ale moje maličkost je zmatena. Nějak pořád nechápu, co tím vším preludováním chtějí Američané říct. Tahle kapela prostě neumí napsat dobrý song. Někde jsem nedávno četl jejich přirovnání k HOODED MENACE, DECOMPOSED, MYTHIC. No to tedy ani náhodou. Výše zmíněným nesahají ani po kotníky. Já z jejich hudby necítím vůbec nic. To, že si někdo někde vzadu v garáži odříkává nějaký text a k tomu mu brnkají na nervy spoluhráči, mě jen utvrzuje v tom, že letos i u minulé desky jsem měl pravdu. Nejsem neomylný, nerad vynáším ostré a nekompromisní soudy, ale tentokrát si zkrátka nejsme souzeni. GHOULGOTHA chápou death/doom metal úplně jinak než já. Zkuste si poslechnout, uslyšíte sami, ale za sebe vám novinku výrazně nedoporučuji. Víc mě snad ani raději nenapadá.

sumarizace:

„To Starve The Cross“ je nahrávkou, která se vyloženě nepovedla. A to dokonce po všech stránkách. Desce chybí jakékoliv nápady a trpí absencí dobrých melodií. Poslech se pro mě stával čím dál tím víc větším utrpením a nerad jsem se k ní vracel. Kapele bych doporučil, aby si sehnala pořádného producenta, zapracovala na zvuku a hlavně doplnila do svých řad nějakého skladatele. Pokud tak neučiní, budeme se nadále setkávat u nahrávek, které jsou monotónní, nudné a obyčejné jako pondělní vstávání do práce. Američané sice disponují poměrně dobrou technikou hraní, ale to pro dobrou desku rozhodně nestačí. Nevím už dál, co bych napsal a tak raději skončím. Přesně takhle by se death/doom metal neměl hrát! Bohužel

Asphyx says:

The album „To Starve The Cross“ is a record which is definitely not good. In every case of this album, it´s bad. This album lack any ideas and it absents good melodies. During the listening I was more and more upset about it and I didn´t like to come back to it. I would suggest some kind of a good producer and take a look on the sound and definitely add some new composer to the band. If not, we´ll meet again and again by this records which are monotonous, boring and ordinary like a morning alarm clock for a work. These Americans have a good playing technique, however that is not good enough for a good album. I don´t know what else to say so I´m going to end it here. This is exactly how a death/doom metal shouldn´t sound. Unfortunately. 

Tracklist:
1. Village of Flickering Torches
2. Pangaea Reforms
3. The Sulphur Age
4. Abyssic Eyes
5. A Lord in the Shattered Mirror
6. Damp Breeze of Sleeping Veins
7. Visceral Seas
8. Thou, Beneath Ligaments Foul
9. Wounds Immaculate
10. A Holy Book Scribed by Wolves

Band:

Wayne, Charlie, Frankie

http://ghoulgotha.bandcamp.com/

https://www.facebook.com/ghoulgotha666

https://www.reverbnation.com/ghoulgotha

http://www.darkdescentrecords.com/

Minirecenze/minireview - ASSASSIN - Combat Cathedral (2016)

ASSASSIN - Combat Cathedral

CD 2016, Steamhammer

Přiznám se, že když se němečtí thrash metalisté ASSASSIN vrátili na scénu, byl jsem hodně skeptický. Můj názor byl potvrzen vyloženě nudným a nezáživným albem "The Club" (2005). Kapelu jsem tak uložil k ledu a raději vždy zavzpomínal na jejich skvělou prvotinu "The Upcoming Terror" (1986). Pak přišlo album "Breaking the Silence" (2011) a já jsem si říkal, že ten návrat možná nebude zase tak špatný. Album to nebylo bůhví jak světové, ale poslouchalo se dobře. Přiznám se, že letos jsem zase spíš na rozpacích. ASSASSIN byli vždy ve stínu svých slavnějších kolegů, ale uznával jsem je. Vlastně ani nevím proč. Bohužel, novinka "Combat Cathedral" je v dnešní době už zcela nedostačujícím materiálem. 

Já mám old school thrash metal rád, občas na něj pořád dostávám chuť, ale novinku ASSASSIN si do svých play listů příliš často dávat nebudu. "Combat Cathedral" je zvukově nevýrazným, skladatelsky obyčejným albem, které postrádá to nejdůležitější. Energii. Na šedesát procent by se vyšplhalo mé hodnocení jen v případě, pokud bych zavřel obě oči i uši. Ale jo, jak vzpomínka vcelku dobré, ale na zadek si z toho tedy nesednu. To říkám na rovinu. Pokud máte rádi německý klasický thrash, jděte do toho. Jestliže ale očekáváte od hudby něco navíc, budete se nudit. Obyčejné tradiční německé thrashové albem, nic víc, nic méně. Lehký šedý nadprůměr.

Asphyx says:

I like old school thrash metal, I sometimes have fancy for it, but the news ASSASSIN I won't give into my playlist very often. The sound of "Combat Cathedral" is dull, the album is ordinary, it lacks the most important thing. Energy. My rating would climb to sixty percent just in this case, if I close both eyes and ears. But yeah, like memory very well, but I don't sit on my butt. I tell you straight. If you like classic German thrash, go for it. But if you expect something more from the music, you'll be bored. Common traditional German thrash album, nothing more, nothing less. Light gray average.

https://www.facebook.com/AssassinOfficial

https://www.youtube.com/user/AGDHQ

http://www.spv.de/

Minirecenze/minireview - BETRAYAL - Infinite Circles (2016)

BETRAYAL - Infinite Circles

CD 2016, vlastní vydání

Někdy mám pocit, že když se některé kapely snaží až tak moc, tak to vyjde vniveč. Příkladem budiž němečtí progresivci BETRAYAL. Skupina hraje od roku 2005 a letošní počin jest jejich dlouhohrající prvotinou. Na albu nalezneme velkou spoustu změn temp, různých vsuvek, vyhrávek, melodických linek. Opravdu pestré album, říkám si. Zazní dokonce i saxofon, hozený do jedné skladby jakoby tam patřil odjakživa. Všem příznivcům a "objevovatelům nové hudby" se určitě rozsvítí oči radostí. Mě pořád jakoby něco chybělo. Možná tlak, taková ta jiskra, kterou u hudby hledám, nevím. Napadá mě nejčastěji slovo plytké. Dobré, skvěle zahrané, s mnoha zajímavými nápady, ale nebolestivé. A to je u mě problém.

Jeden ostrý riff střídá druhý, jedna pečlivě vystavěná skladba druhou. Sedím a pořád nějak nevím, co si s tím vším počít. Pohodovka to není, není to ani žádný drtič kostí. Je to spíš skupina, která umí velmi dobře hrát. Jen mám takový neodbytný pocit, že jim chybí dobrý producent, někdo, kdo všechnu tu roztříštěnost semkne v jeden ucelený kus monolitu. Zatím tomu tak není a i když zde cítím potenciál, kapele bych doporučil lepší zvuk (důraznější). Takhle to všechno vyznívá jen jako setkání na konferenci hudebních znalců. Chybí mi víc energie, víc průbojnosti. Třeba bude někdo víc spokojenější než já. Nechte si chutnat. Já si místo tohoto polotovaru dám raději kus syrového masa. 

 

sumarizace:

BETRAYAL jsou progresivní death metalová kapela, která se nebojí ani technických pasáží. Jejich hudba je velmi pestrá a svým způsobem zajímavá. Není to sice nic, z čeho bych si sedl na zadek, ale rozhodně se jedná o album, které stojí za pozornost. Pro mě osobně je ale docela nevýrazné a bohužel i obyčejné. Uvidíme, co přinese budoucnost. Rozhodně budu kapelu i nadále sledovat. Zatím považuji jejich tvorbu sice za velmi slušnou, ale ničím originální. Progresivní death metalová deska, která bolí jenom trochu!

Asphyx says:

BETRAYAL  is a progressive death metal band which is not afraid of technical passages. Their music is very colorful and in its own way very interesting. It is not very special to make me stop for a minute, however this album is good and you should take a look at it. For me personally this is not very expressive and unfortunately ordinary. We will see what future brings. I´m going to keep my eye on this band. For now unfortunately, their work is good but not original. Progressive death metal album which hurts just a little bit!

http://betrayal.bandcamp.com/

https://www.bandpage.com/betrayal_ger

https://www.facebook.com/BetrayalGER?fref=ts

http://www.betrayal.eu/

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE: Příběh čtyřicátý osmý - Padla kosa na kámen

Příběh čtyřicátý osmý - Padla kosa na kámen

Stál jsem na nádraží v Mladé Boleslavi a čekal na své metalové spolubojovníky. Ve stánku už prodávali pivo. Otevírali už v deset. Chtěli jsme si ten den užít, proto se vyráželo takhle brzy. 30.6. 1992 se mi měl změnit svět. To jsem ale ještě ráno, postávající, bloumající a sledující ranní opilce nevěděl. Hrne si to ke mě Kytka s Prcalíkem, prskajícím sprostá slova. Jana se zase někde zdržela. "Jste jak švábi na pivo": usmívám se. "Ale hovno": odpoví mi víceméně jen tak, aby řeč nestála Prcalík. Jsme vybaveni penězi, několika lahváči a kluci bání z cigár jako fabrika. Nad hlavami se vznáší oblaka dýmu a pivo nám rozehřívá těla. Je červen, škola končí a my jsme s Kytkou ve druháku. Provařený boleslavský metalový ksichty. Tak nám občas říkají.

Ve vlaku si sundávám boty, což budí všeobecné pohoršení. Kytka mi je chce vyhodit z okýnka. Směju se a mám nohy propletené s Janinými. Není v tom nic sexuálního, tohle máme mezi sebou dávno vyřešené. Kluci pochrchlávají - možná kašlou až moc, pomyslím si, ale nic nám nemůže zkazit náladu. Těšíme se moc. Jedeme do Prahy, kde ve Sportovní hale vystupují NAPALM DEATH, OBITUARY a DISMEMBER. Nejdřív nikdo nechtěl jet, na mé kamarády, snad s výjimkou Kytky, to bylo moc tvrdé, uřvané, zlé. Na hlaváku potkáváme podobně prokleté maníky. Zdravíme kluky z Jablonce, ťukáme si s krásnýma holkama z Liberce. Přijeli jsme stejným vlakem. Všichni kouří a vtipkují. Pár vesnických to pojalo po svém a ulehá mezi bezdomovce a feťáky na trávu. Naplňuje mě taková zvláštní pohoda, klid, možná až melancholie. 

Jak se jmenovala hospoda kousek od Sportovní haly si nepamatuji. Vím jen, že jsem se celou dobu motal kolem jedné liberecké dívky, lákal ji na chalupu a vůbec jsme si hlavně z mé strany rozuměli. Po vzoru Prcalíka jsem ji skoro ukecal. Jenže mi mizí v davu, to když jdeme v houfu do haly. Jsme tu brzy. Tlačíme se, je mi až mdlo a chce se mi hrozně na záchod. Ztrácím všechny své kamarády a jsem na koncert sám. Přede mě si stoupne asi sto padesáti kilový mamut a nic nevidím. Proklouznu skoro až k pódiu a strávím tam celý večer. DISMEMBER mě rozsekali, OBITUARY uhranuli. Do té doby převážně thrashový maniak se ten večer změnil ve smrťáka. Padla kosa na kámen a já hnil zaživa, chřestil kostmi. Užasle jsem koukal na výkony obou kapel a plnil si jeden z největších hudebních snů. Skvělé to bylo. Jen NAPALM DEATH na mě byli už moc tvrdí, nepřístupní, nepochopil jsem je. Během jejich setu jsem potkal u záchodů (prodral jsem se blbec tím snad desetitisícovým davem a nemohl zpět) "moji" libereckou kamarádku a strávili jsme raději jejich vystoupení ve vzájemném velmi příjemném rozhovoru. 

Koncert končí, vyhánějí nás ven a já pořád nemám u sebe své kamarády. Jsem zmatený, hladový, vyčerpaný. Znovu ztrácím krásku z Liberce a nadávám jak špaček. "Kurva, kde zase jsou?": kleji. Konečně jdu ven, dýchám čerstvý vzduch a tam naproti mě sedí na zídce jak nějací modří holubi mí kamarádi. "Ty vole kde seš?": ptá se ihned Kytka a pak se dozvídám, že všichni odešli už po první kapele. Oni, ten pro mě absolutně naplňující a vlastně i do budoucna směřující zážitek, prokecali venku. Jsem z nich zklamaný, naštvaný. Je mi vysvětleno, že to bylo moc tvrdé, nikdo z nich to nechápal a že stejně jeli vlastně jen kvůli mě. Bylo mi z toho smutno. Potřeboval jsem něco k pití a tak jsem zašel do non-stopu a tam utratil 180 korun za dva rybízové džusy. "Zasraná Praha": prskal jsem naštvaně.

Mumlal jsem to asi moc nahlas, protože to slyšel nějaký místní, na svoje město hrdý metalista a tak jsem dostal pár facek. Nechtělo se mi prát, pořád mi vrtalo hlavou, proč jsme se najednou s kamarády tak hudebně vzdálili. "Kubo, nic si z toho nedělej, vynahradíme si to na nějakým thrashi": obejme mě Jana kolem ramen a já se pomalu rovnám do pohody. Jdeme do hospody, chlastáme jako o život a já v tom alkoholově pokřiveném světě zjišťuji, že jsem právě zažil nějaké prozření, bylo mi, jako by mě navštívila samotná smrt (tak jsem si to opravdu představoval). OBITUARY s DISMEMBER pro mě byli koncertem, zásadně měnícím - ovlivňujícím můj hudební vkus. Pořád jsem všude v ulicích, to když jsme vrávorali v chuchvalcovitě bílám ránu zpět na vlak, viděl postavy v kápích, s kosami, s kutnami na hlavám, bez tváře. 

Vlak zastavil v Boleslavi, my šli společně na sídliště. Mlčeli jsme. Unavení, ztraceni ve vší té šedi. Nad Škodovkou začínalo svítat a mezi komínem a kopcem Chlum se rozlila rudá záře. "Tak jo, tak se mějte": pronáším do šumění lehkého větru. Odpovědí mi je jen zamumlání. Uléhám do postele, alespoň na hodinku, předtím, než budu muset zase makat v Sovinkách v sadu. Vidím pořád zahalené temné éterické postavy, s tím usínám. "Tak vstávat mládenci!": rozdrnčí se pokojem. Ve dveřích stojí máma, směje se a mě je na umření. Celý den sekám trávu, češu, co už dozrálo a těším se večer na Radouč, na panely. Stane se tak a já jediný z naší party vyprávím o tom svém zásadním životním koncertě nadšeně. Až po letech, jak už to tak bývá, mí přátelé ve zbrani vše přehodnotí a do svých příběhů vnáší včerejší večer jako skvělý. Já vím ale své. 

Aniž bych věděl proč, aniž bych tušil jak, aniž bych jakkoliv chápal, ale 30. 6. 1992 jsem zcela propadl hudební smrti. Pro mě zásadní datum v životě, při kterém se mé cítění extrémního metalu zlomilo, přetvořilo a padlo jako ostrá kosa na kámen. Měl jsem už sice doma spousty desek se smrtícím kovem, ale docenil jsem je právě až po tom zvláštním červnovém výletě. Stál jsem na prahu změny, byl jsem jako hrdina Kavkovy povídky, který se stane pavoukem. První sice byli VADER, pak KRABATHOR, ale byli to právě DISMEMBER a OBITUARY, kteří mě svedli úplně na temnou stranu. Od té doby jsem sice dál poslouchal thrash metal, ale moje mysl se stáčela čím dál tím víc ke starých opuštěným hřbitovům. 

Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

http://deadly-storm.blogspot.cz/p/pribehy-mrtveho-muze.html

Report, photos, video – SKELETAL REMAINS, DYSANGELIUM – club Fatal, Prague – 1. 7. 2016

Skeletal Remains

OSTATNÍ FOTKY ZDE/ OTHER PHOTOS HERE
- author of photos Jakub Asphyx

Tak mi končí další koncertní sezóna. Možná se objevím někde na nějakém menším, lokálním festivalu, kde zahraje má hodně oblíbená kapela, ale jinak si dám klidový režim. Uvidím, mám teď po těch deseti měsících v podzemí obrovskou chuť vyrazit do lesů, sednout na kolo, protáhnout kosti v horských koupalištích. Ponořit se do hor, provádět skopičiny s rodinou a vůbec odpočívat (a taky psát). Ještě předtím, než jsem se ale uzavřel do soukromí, vyrazil jsem do Prahy. Hráli tam totiž retro death metalisté SKELETAL REMAINS a mí čeští oblíbenci DYSANGELIUM.

Dysangelium

A tak jsem v pátek večer, než jsem druhý den odpoledne odjel do Jizerských hor na chalupu, uspořádal ještě jednu misii. Jel jsem sám, s hlavou už plnou dovolené a slunce. Čekala mě dálnice narvaná dovolenkáři, zácpami, zátarasy a vůbec samými řidičskými libůstkami. Jsem já to stejně takovej masochista, říkám si někde u Berouna, to když se ploužím krokem a mám radost, když zařadím druhý rychlostní stupeň. Ale co, dodám a osolím v přehrávači nové CANDLEMASS. Odkládám auto na Zličíně, kupuji lístek na MHD a jedu podzemím až na místo určení. Je jím klub Fatal. Nejdřív trasou metra C, pak přestup na A a nakonec pěšky až do klubu. Rezignoval jsem na mapy i přípravu a tak trošku bloudím. Nakonec se ale dobré dílo podaří a jsem na místě. Uff, to zase byla cesta, odfrknu si.

Skeletal Remains

Klub Fatal je pro mě takový divný. Já vlastně ani nevím proč, ale cítím to tak. Možná na mě působí to pódium za rohem (a ještě k tomu vysoké). Každopádně, takový průměr. Jsem asi holt zvyklej na větší pajzly. Obsluha ale příjemná, o tom žádná. Piju sladký a pěkně hnusný limonády (mám strach, abych ráno nevyměšoval na záchodě kostkový cukr), potkávám pár kolegů ve zbrani a je mi nakonec fajn. Jsem unavený, jako tažný kůň a jdu si koupit nové tričko SKLELETAL REMAINS. Kupodivu na mě mají velikost, i když jej kytarista hledá asi pět minut. Už chci, aby se začalo hrát, abych se „probudil“. Stane se tak a já se propadnu do víru death metalových riffů. Jsem zase ve svém živlu.

Skeletal Remains

DYSANGELIUM jako předkapela rozhodně nezklamali. Naopak, byli velmi dobrou volbou. Pardubické rouhače jsem poměrně dlouho neviděl a bylo už na čase si občerstvit jejich kombinaci deathu, blacku a poctivé smrtící práce. Na tyhle maniaky je vždy spolehnutí. Jinak tomu nebylo ani v Praze. DYSANGELIUM to do nás narvali pod tlakem, hezky postaru, poctivě. Na téhle kapele se mi vždy líbila určitá černá jiskra, kterou jsem cítil z vystoupení i tentokrát. Chvílemi jsem se přistihl, že si představuji, jak z pódia ztéká žhavá láva. Ono tomu tak doopravdy bylo. Otevřely se brány do pekla, vypustily se ty nejkrvelačnější bestie a byli jsme rozsekáni pořádně nabroušenou kosou. Vynikající death metalové vystoupení a pro mě krásně morbidní zážitek! Masakr!

Dysangelium

Dysangelium

Dysangelium

Dysangelium

Rozhovor - DYSANGELIUM - death metalový Holykaust z Pardubic!

SKELETAL REMAINS nám předvedli zahnívající směs jak vystřiženou ze starých desek DEATH, MORGOTH, PESTILENCE, OBITUARY. Přenesli jsme se po časové ose směrem do devadesátých let minulého století a nechali se ovívat pořádně zasmrádlým puchem, vanoucím snad odněkud z dlouho nevětrané kobky. Bylo to studené, undergroundové, hutné, jako krev z prasklého vředu. Nohy mi začaly automaticky podupávat do taktu a ruce se křečovitě kmitaly v živelném paroháči. Moje misie byla u cíle. Spolu se SKELETAL REMAINS jsme velebili pravý, reálný a nefalšovaný old school death metal. Otevřeli jsme pár hrobů, vykopali a exhumovali starý rezavý smrtící kov. Cítil jsem se ve svém živlu a odměnou mi byl skvělý starosvětský zážitek. Parádní set, připomínající zpuchřelý dotyk mrtvoly.

Skeletal Remains

Skeletal Remains

Recenze/review - SKELETAL REMAINS – Condemned to Misery (2015)

Report, foto, video - SKELETAL REMAINS, HEAVING EARTH, MORFIN - club Modrá Vopice - Prague - 26.1.2015

O organizaci (pořádání) se podělily dvě zkušené firmy (Obscure Promotion a Neonarcis). Jedná se o protřelé harcovníky, na které je spolehnutí. Akce se vyvedla i tentokrát, díky za to! Zpoždění bylo akademických půl hodiny. V týdnu bych asi prskal, v pátek mi to zase tolik nevadilo.

Dysangelium

Zvuk byl tak trošku lomený, díky místnosti občas roztříštěný a na DYSANGELIUM ze začátku "divný". Pak se vše srovnalo do normálu. Za mě žádný zázrak, ale ani žádný průšvih. Trošku mě mrzely světla jak na diskotéce, podle mě to stejně jako čmoudy k death metalu nepatří. 

Návštěvnost byla bohužel nějakých 30 - 40 lidí. Jen nevím, kolik z nich doopravdy platilo, poslední dobou mi přijde, že jsou pod pódiem samí zástupci médií, kamarádi kamarádů, fotografové a obyčejného fanouška aby člověk pohledal. Nevím, co dělají. Asi doma čumí do počítače. Inu co, jejich chyba.

Skeletal Remains

Ploužím se noční ulicí kolem Olšanského hřbitova. Čekám, že přes zeď přeskočí nějaký nemrtvý a bude si se mnou chtít dát rande. Občas mám pocit, že opravdu někoho vidím, ale tipl bych si to spíš na zloděje, než na „oživlého“ nebožtíka. I když, kdo ví, celý večer jsme velebili smrt v hudbě a stát se může cokoliv. Jsem u metra a když tam vidím ty podivné existence, lituji, že jsem si neustlal na hřbitově, tam by byl aspoň klid. Přestupuji na trasu B a když platím na Zličíně za parkování, mám co dělat, abych neusnul. Škoda, že někdo nejel se mnou, aspoň by mě kopl pod koleno, abych se probudil. Otevřu si pro jistotu okénko a ohulím CANDELMASS do tmy.

Dysangelium

Celou cestu si zpívám nahlas, řvu texty jednotlivých skladeb a dálnice mi tentokrát přijde nekonečná. Zívám, mžourám unavenýma očima postaršího konstruktéra a když pak parkuji v Plzni, jsem rád, že jsem doma. Já myslím, že těch deset měsíců, co předcházelo pátečnímu koncertu, jsem vyplnil tolika nejen death metalovými akcemi jako nikdo jiný. Je na čase si taky trošku odpočinout a načerpat síly. Už se těším, až se zítra ztratím v lesích. S tím usínám a jsem moc rád, že jsem vyrazil. Byl to totiž parádní smrťácký zážitek. Užijte si léto, fesťáky a na konci srpna se na vás zase budu těšit. Díky za všechno!

Mr. Asphyx and Skeletal Remains

OSTATNÍ FOTKY ZDE/ OTHER PHOTOS HERE
- author of photos Jakub Asphyx

VIDEO – omluvte prosím sníženou kvalitu záznamu/ sorry for worse sound

Promotion!

info:

http://www.mortifilia.cz/metal-madness/

Recenze/review - THE DROWNING - Senescent Signs (2016)

THE DROWNING - Senescent Signs

CD 2016, Casket Music

Vždycky mě fascinovala vznešenost katedrál. Vysoké špičaté věže, jednoduchost katolických staveb. Ze zdí na mě pokaždé dýchne historie. Líbí se mi ten chlad, klid i sochy svatých, zavěšených na stěnách. Nevěřím v Boha, ale rád se uchyluji do stínu oltářů. Pokaždé mě to zklidní, srovnám si myšlenky v hlavě. Na každém výletě navštívím místní kostel. Sleduji tváře věřících, jdoucích na ranní modlitbu. Jsem ale jen pozorovatelem, bezvěrcem, který usedá při mších až někam do zadních lavic. Vždy si projdu i hřbitov, velmi často připojený k hlavní budově. Občas, když je to umožněno, tak se podívám i do katakomb, to abych si připomněl, že pod každým svatým stánkem je také smrt. 

Novinku britských doom/deathařů THE DROWNING jsem si na podobné "rozjímací" procházky zařadil vlastně automaticky. Stačilo pár ukázek na internetu, samozřejmá vzájemná přitažlivost a bylo to. Seděl jsem skoro u vchodu, sluchátka ukrytá pod vlasy a sledoval jsem kněze, jak odříkává své slova o Bohu, odezíral jsem mu ze rtů a najednou měl pocit, že mi lže. Že pod tou slupkou bělostné kutny se ukrývá nějaká ošklivost. Jako bych měl rentgenové oči a spolu s hudbou, podobnou v mnoha momentech MORGION, MOURNING BELOVETH, OFFICIUM TRISTE, PARADISE LOST, ENCHANTMENT, viděl skrz průhledné tělo služebníka božího. Vše se spojilo v jeden podivný zážitek a já jsem musel ven, na vzduch. Na mramorovém kříži seděl krkavec a pokálel trnovou korunu. 

Těch příběhů, různě do tmavých barev hozených, mi na mysli vytane při poslechu "Senescent Signs" pokaždé velké množství. Není divu, hudba je to pro mě inspirující, zklidňující, zároveň smutná a studená, jako svěcená voda v kamenné misce u vchodu do kostela. THE DROWNING netvoří nic nového, ani převratného. Nikam doom ani death metal neposouvají, ale svůj těžký, pomalý úděl nesou dál hrdě a rozhodně se nemají za co stydět. Pokud má být hudba hlavně o přenosu emocí a má ve vás vyvolat nějakou reakci, tak potom považuji novinku těchto "smutkařů" za dokonalou. Když bychom se ale podívali okem nějakého zkušeného kritika, jednalo by se o velmi solidní nadprůměr. Je to vlastně jedno. Já si desku užívám, jsem jí pohlcený a zahalený, jako do nějakého černého pláště. Líbí se mi ta vznešenost, zatěžkanost zároveň, ten kousek syrové pravdy, která bývá v kostelech tolik potřeba. Už se těším na další výlet, někam do hor, do malé katedrály. Zahalím svoji tvář a oddám se plně tónům plazivého death doomu metalu. 

sumarizace:

Death doomoví THE DROWNING jsou jako pomalu zahnívající mrtvola. Jejich hudba je bolestivá, plazící se jako jedovatý had, připravený neustále k útoku. Je noční procházkou opuštěným hřbitovem, je smutkem všech pozůstalých. Riffy jsou zde jednoduché, ale o to víc intenzivní, nápady morbidní, nálada temná. Od podobných záležitostí toho víc nechci. THE DROWNING sice nepřinášejí nic nového, ale své hrobnické řemeslo zvládají na výbornou. "Senescent Signs" je jako modlitba k temnotě. Vaše duše nikdy nenajdou svůj klid. Vítejte na okultní seanci. Dnešní noc bude dlouhá. Album, které křísí nemrtvé! Temnota opět vyhrála.

Asphyx says:

Death doom THE DROWNING are like a slowly rotting corpse. Their music is painful, crawling like a poisonous snake, always ready to attack. It is night walk through lonely cemetery, the sadness of survivors. The riffs are simple, but a little bit more intensive, ideas are morbid, mood is dark. And I don't want more similar matters. THE DROWNING don´t bring nothing new, but they make their gravedigger job very well. "Senescent Signs" is like a prayer to the darkness. Your souls will never find peace. Welcome to the occult session. This night will be long. The album, which revives the undead! Darkness won again.

Tracklist:

01. Dolor Saeculi

02. Broken Before The Throne

03. Betrayed By God

04. Never Rest

05. At One With The Dead

06. House Of The Tragic Poet

07. Dawn Of Sorrow

08. When Shadow Falls

09. The Lament Of Faustus

band:

Guitar - Mike Hitchen Guitar - Jason Hodges Drums - Steve Hart Bass - Richard Moore Vocals - Matt Small

https://www.facebook.com/DrowningWales

https://myspace.com/thedrowninguk

http://www.coprorecords.co.uk/Casket/

Recenze/review - VANHELGD - Temple Of Phobos (2016)

VANHELGD - Temple Of Phobos

CD 2016, Pulverised Records

Zahuštěné šlápoty, postava bez tváře, hejno krkavců hledajících mršinu. Z křídel padlých andělů stéká do větru hnis. Leží tu uprostřed cesty, opuštěná, studená, nemrtvá. Vaše minulost. Umírám touhou poznat, jak se to vlastně stalo. Rozmlouvám rozvláčně se stíny a přemýšlím, proč, pro všechny svaté, proč? Včera ještě krásná dívka, plná života byla zohavena, zneuctěna a teď tu běhá okolo vrah. Číst podobné zprávy v novinách, když žijete jen kousek od místa činu, je bolestivé. Najednou dostáváte strach o svou rodinu, ohlížíte se ráno v temné chodbě domu, sledujete jako ohař pořád okolí. Nikdy ho nenašli, zbyl jen smutek a pláč. Prázdné místo v srdcích pozůstalých. 

Smrt si nevybírá, je krutá, ošklivá a je lepší před ní zavírat oči. Nemyslet na ni, oprostit se od toho neodbytného pocitu, že to jednou čeká i nás. Někdy je to ale těžké, obzvlášť, když kývnete na to, že sepíšete pár řádek o švédských VANHELGD. Tahle bezbožná smečka přichází letos se svým čtvrtým albem, které je další z odpovědí na chladná rána na opuštěném hřbitově. Je doslova narvaná studenými melodiemi, vypjatým vokálem plným hnusu, špíny a odmítání dobra. Švédi krásně a se zručností sobě vlastní balancují někde mezi temnotou, zimou a tmou. Cítím zde inspiraci ASPHYX, AT THE GATES, DISMEMBER, GRAVE, ale i lehkých blackových náznaků. Hudba je zde naléhavá, až "vtíravě" přitažlivá, zároveň odmítavá, ošklivá a rozkládající. Působí velmi hnilobným doomovým dojmem.

Představte si mlýnek na maso, meloucí jen samou tmu. Představte si obrazovku vaší televize, kde právě našli v úvodu zmiňovanou dívkou. Ne, není to žádný americký umělý seriál, ale syrové ozvěny severu. Stejně jako hudba VANHELGD, která vás pohltí, uzavře do temné komory, kde budete o chlebu a vodě trpět na věky věků. Budete se modlit, aby vaše duše mohla konečně přejít na druhou stranu. Už zase jde zástup nemrtvých, už opět zanechává za sebou mokvající stopy hnisu. Cesta do pekla je dlážděna ostrými hroty našich špatných činů.  "Temple Of Phobos" je albem, které mě dostalo na lopatu. Přijdu si jako prokletý, zavržený, odsouzený k nekonečným depresím. Zhasněte! Umlčte všechny zvuky a slyšte slova plná mokvajících ran. Takhle nějak by mělo vypadat death metalové album, které mě dokáže přišpendlit na zeď. Členové severské death metalové legie odvedli vynikající práci.

sumarizace:

VANHELGD letos přišli s hudbou, která splňuje všechny moje požadavky na poctivý, reálný old school death metal. Jejich nahrávka je plná neskutečné černé energie. Hroby se otvírají, zvony zvoní umíráček. „Temple Of Phobos“ může být klidně soundrackem pro vaší poslední cestu. Podzemí opět ožilo a vyslalo na náš svět posly apokalypsy. Mrtví mi jdou po krku a zlo je cítit všude kolem. Death metal je zde starý a plesnivý a nepostrádá obrovskou dávku naléhavosti. Připadám si, jako bych ležel při okultním obřadu na oltáři smrti a byl navěky obětován. Člověk se při poslechu stává morbidním básníkem, tulákem po záhrobí. Přiznávám se bez mučení. Album mě neskutečně rozsekalo a stalo se mým průvodcem na onom světě. Zapalte svíce, exhumujte starý poctivý death metal! Doporučuji! Vynikající temný old school death metal! Absolutní kult!

Asphyx says:

VANHELGD come this year with music fulfilling all my requirements for honest, real old school death metal. Their record is full of unreal black energy. The tombs were opened, bells ringing the death knell. „Temple Of Phobos“ may be the soundtrack to your last trip. Underground came alive again and sent messengers of apocalypse to our world . Deads are hunting me and the evil is everywhere. Death metal here is old and moldy and doesn't miss a huge amount of urgency. I feel like I was lying at an occult ritual on the altar of death and I was forever offered. When listening it becomes a morbid poet, a wanderer on the other world. The album cut me up and it became my guide on the other world. Light a candle, exhume old fair death metal! I recommend! Excellent dark old school death metal! Absolute cult!

TRACKLIST

1. Lamentation Of The Mortals
2. Rebellion Of The Iniquitous
3. Den Klentrogenes Klagan
4. Temple Of Phobos
5. Gravens Lovsång
6. Rejoice In Apathy
7. Allt Hopp Är Förbi

LINE-UP

Bass - Albrektsson, Jonas
Drums - Andersson, Björn
Guitars and Vocals - Frisk, Mattias
Guitars and Vocals - Johansson, Jimmy


https://www.facebook.com/vanhelgd/?fref=ts
https://mattiasfrisk.com/?page_id=227
https://myspace.com/vanhelgd
http://www.pulverised.net/

Recenze/review - CHALICE OF SUFFERING - For You I Die (2016)

CHALICE OF SUFFERING - For You I Die

CD 2016, Times End Records

Když se tenhle smuteční průvod vydal na cestu, říkal jsem si, že něco není v pořádku. Za zvuků doomových CHALICE OF SUFFERING se šlo pohodlně, hudba se k rozloučení hodila velmi dobře. Jen mě zarazila trojice průhledných postav, motajících se kolem nosičů rakve. Vyrazili jsme na svítání, směrem nahoru na kopec. Tam na hřbitově, s výhledem do kraje, se odehrál celý obřad. Vzpomínalo se, vyzdvihovaly se dobré stránky nebožtíka. Rodina truchlila a kousek opodál stály bývalé milenky s napuchlými tvářemi od pláče. Všechno se zdálo být klasické, tradiční, stejně jako příjemně plynoucí hudba. Ať na ty éterické bytosti. "Přišli si pro něj": pronesla do řeči kněze snad stoletá dáma na vozíku. Říkali o ní, že už občas blouzní. Ona je stejně jako já viděla a slyšela jejich tichý pláč.

Prvotina doomových CHALICE OF SUFFERING byla vybrána na poslední cestu pohřbívaného tak nějak automaticky. Ctí totiž všechny náležitosti stylu, je bolestivě poklidná, mezi náhrobky až hmatatelně smutná. Mám sto chutí zmizet, "odplakat" si to rozloučení s blízkým zemřelým někde v klidu. Jenže to nejde. Pohřeb je veřejná věc a nemůžu ostatním odepřít vzpomínky. Americký záhrobí šepot je takovou studenou hrou na schovávanou. Některé melodie oceníte až za několik dní, musíte mít náladu, hlavu čistou a pokud možno neposkvrněnou vztekem. Pak tato deska vynikne jako černá labuť v houfu ostatních. Pozoroval jsem vodní hladinu se sluchátky na uších a divil se, co všechno dokáže stvořit vítr ve spojení s vodou. Pro poslech potřebujete širokou melancholickou duši a radost z prodlužujících stínů v srdci.

Hraje se zde pro milovníky ESOTERIC, EVOKEN, TYPE OF NEGATIVE. Má maličkost je spokojena, napojena na desku, prolnuta s naším i oním světem. Hudba je zde předvídatelná, někdy možná až syrově obyčejná, jenže když já v ní pořád cítím velký kus zahnívající mysli. Hodnotím muziku podle toho, zda se mnou něco dělá, jestli ve mě vyvolává nějaké emoce. CHALICE OF SUFFERING mě mají na lopatě, i když moc dobře vím, že všechen ten smutek už byl podobně zhudebněn i jinde. Nevadí mi to. Oceňují krásně čistý zvuk, atmosféru větru proplétajícího se mezi náhrobky i určitou temnou auru, která pro mě dělá z dobrých alb ty ještě lepší. Vždyť jinak bych si toto album určitě na poslední cestu nevybral. Už zase vychází ze zatáčky další průvod. Pohřbívá se každou středu. To může přijít kněz z vedlejší vesnice. Pokud u toho chcete také být, mohu vám "For You I Die" jen doporučit.

sumarizace:

Doom metal v podání amerických CHALICE OF SUFFERING je velmi smutný. Pánové přesně vystihli náladu nekonečných procházek mezi náhrobky. Všude je smutek, tma a smrt. Z desky je cítit obrovské nadšení pro záhrobí. Nálada je pochmurná, skladby monumentální a bolestivé. Nechce se mi ani věřit, že je to první album kapely. Beru CD do ruky čím dál tím častěji a rád se nechávám unášet pomalými tóny "For You I Die". Venku zase mrzne a do našich duší vstupuje nekonečná temnota. Album, které vám probodne srdce kouskem ledu!

Asphyx says:

Doom metal made by American CHALICE OF SUFFERING is very sad. Gentlemen exactly described the mood of  endless walks among the tombstones. There is sadness, darkness and death everywhere. You can feel huge enthusiasm for the dead on the album. The mood is somber songs are monumental and painful. I can't even believe that this is the first album of the band. I take the CD to my hand more and more often, and I let me be carried by "For You I Die". Outside it freezes again and the darkness is coming into our souls. The album, that will pierce your heart with a piece of ice!

Track list:
1. Darkness
2. Who Will Cry
3. For You I Die
4. Alone
5. Screams of Silence
6. Cumha Do Mag Shamhrain
7. Fallen
8. Void


Album Line-up:
John McGovern - Vocals
Nikolay Velev (Nangilima) - Keyboards / Guitars
Will Maravelas (We Are Legion, Plague of Stars) - Guitars / Bass
Aaron Lanik (We Are Legion, Plague of Stars) - Drums
Robert Bruce Pollard (Wandering Oak) - Tin Flute
Allan Towne (We Are Legion, Mastiff) - Guest Vocals
Kevin Murphy - Bagpipes / Irish Gaelic Vocals

https://www.facebook.com/ChaliceOfSuffering

http://www.chaliceofsuffering.com/

https://chaliceofsuffering.bandcamp.com/releases